žebráků a podobných živlů. Je to tak. Tito lidé, na které koukáme skrz prsty, plní ve společnosti velmi důležitou roli.

Poté, co jsem se ocitl pracovně ve středu Metropole, přicházím s bezdomovci do styku více, než na periferii. Ne že by se ve Vysočanech nevyskytovali, ale možnosti obživy jsou tam pro ně obtížnější.

Když jsem zaslechl mladou upravenou dámu, kterak svému příteli říká, že „nechápu, proč je všechny nenaženou do dolů. Mohli by dělat za bydlení a stravu a neobtěžovali by slušný lidi”, možná jsem s ní i trochu souhlasil. Ale jen trochu.

Bezdomovci a žebráci jsou vůbec zajímavá skupina. Dost o nich vědí a zajímavě o nich umí vyprávět třeba Ex-BigBoss nebo Exfízl. Oba se s nimi pracovně setkávali, i když každý z nich trochu jinak.

Bezdomovci a žebráci jsou většinou lidé, kteří mají schopnosti a možnosti svůj status změnit a vyhrabat se zase zpět mezi „normální”. Většinou jim ale chybí motivace a vůle. Samosebou výjimku tvoří lidé fyzicky nebo duševně postižení.

Ex-BigBoss i Exfízl (bývalý policista, co sám o sobě mluví ve stylu „když jsem fízloval tam a tam...”) se nezávisle na sobě shodli na tom, že člověk, který na dno společnosti spade z větší výšky, tedy z lepších poměrů a lepšího zázemí, se snadněji vzpamatuje než ten, který se na ulici „propracuje” z bídy. Kdo si dříve užíval blahobytu, ten většinou ví, jak mu to chybí, a má větší vůli s tím něco dělat.

Vrátím se od teoretizování k realitě. Vstoupit do tramvaje, kde se jeden nebo více bezdomovců vyskytuje, je skutečně zážitkem pro otrlé. A když si v tramvaji sednu, raději ani nechci vědět, kdo tam seděl přede mnou.

A ty jejich rozhovory. Třeba dnes se na zastávce u nádraží dva bavili ve stylu „odpoledne nemám čas, musim vole zařídit dost důležitejch věcí” a „na Frantu se vykašli, s tim bych už do kšeftu nešel” nebo „na mě je spolehnutí, dyť víš”. V ruce pivo, na sobě kalhoty, které viděly vodu naposled před tím, než šly do popelnice, ale vyzařoval z nich pocit obrovského pracovního nasazení a důležitosti. Připadá mi podle těch řečí, že tito lidé žijí v nějakém bludu. Že si myslí, že žijí normální život úspěšných a zaneprázdněných machrů, kteří se shodou náhod zrovínka na chviličku ocitli mimo, ale pochopitelně kdyby chtěli, tak pro ně není problém vydělat balík peněz a žít si jako král. Škoda, že jim to pořád kazí nějaký nespolehlivý Franta nebo „Lojza, na něj se vyser vole, ten jen kecá a slibuje.”

A teď k té užitečnosti. Bezdomovci a žebráci:
- kradou
- smrdí
- neplatí daně
- roznáší nemoci
- obtěžují slušné lidi


Málo kdo si však uvědomuje, že dávají příklad. Protože příklad nemusí být jen pozitivní, ale i negativní.

Kdo uvidí žebráka, může si uvědomit, kam až jde spadnout, pokud člověk příliš zpohodlní. Pokud takového člověka občas potkám, připomene mi to, že se mám starat o důležité věci, jednat zodpovědně (to, přiznávám, trochu zanedbávám), a vůbec se snažit a udělat vše pro to, abych se do stejné situace sám nedostal.

Takže až se příště potkáte s žebrákem nebo bezdomovcem, buďte rádi za motivaci, kterou vám dává.

Ale tolik by jich stejně být nemuselo... nemyslíte?