Kam jít a kam naopak nechodit...

Před časem jsem měl příležitost navštívit restauraci, kterou s klidným svědomím zařazuji na svůj soukromý Top Ten restauračních podniků. Jde o restauraci Lovas and Lovas v Poděbradech (Bohužel, jejich web je naprosto nepoužitelný a k ničemu a pokud chcete vědět kde to je, tak se podívejte raději sem.)

Restaurace je v mexickém stylu a vytknout se jí dají snad jen dvě věci (krom toho ukrutného webu): Běsná mexická hudba, hrající z reproduktorů, a poměrně malé soukromí u stolů. Jakmile se ale podíváte do jídelního lístku, zapomenete na hudbu i soukromí. Budete dlouze a dlouze probírat, zda si dáte raději Snapper fillet de res či tachinna gremolata s tomatovou salsou, nebo zda dáte přednost vepřovému tournedos de serano či Potato skins de pollo mexicano. Když si u úslužného číšníka objednáte (samozřejmostí je otázka „Jak silně chcete propéct maso?”), máte čas si popovídat. Hojně času...

Pak přijde ta chvíle a přinesou vám jídlo. Jídlo v Lovas and Lovas je jedním slovem úžasné! Servírované na obrovských talířích a upravené do posledního detailu. Skvěle vonící. Neskutečně dobré! Srdce příležitostného kuchaře jásá nad neotřelými nápady — mně se třeba zalíbila mřížka z karamelu... Kuchař se nebojí zaexperimentovat a na výsledku se to projevuje velmi, velmi pozitivně.

A doporučuji, abyste si po jídle řekli o dezertní jídelní lístek... Už jen to, jak jej dostanete, stojí za to... Ale prozrazovat to nebudu. Zajděte si sami.


Cenu Jacquese Tricatela pro tentokrát vyhrává — tramtadá — jídelna Antoni, nacházející se na silnici mezi Budějovicemi a Krumlovem, kousek za Dolním Třebonínem. Jídelnu rozhodně nelze poměřovat s luxusní restaurací, dokonce ani s neluxusní restaurací, ale to, co jsem zažil v Antoni, je i na úroveň lidové jídelny moc. Dvě prodavačky, které svými výkony redefinují pojem „líná lemra” a jídlo, které je i za lidovou cenu drahé. Dal jsem si pečenou krkovici s houskovým knedlíkem a se zelím. Zelí bylo jediné jedlé. Ze čtyř plátků knedlíku nebyly dva stejné — jeden byl oschlý (až k prostředku), druhý rozvařený, třetí smrděl po droždí a čtvrtý byl celý podivně slizký. V mase byl připečený vlas. A to, čím bylo vše podlito, to jistě nevidělo výpek ani z rychlíku... Chutnalo to velmi, velmi chemicky. Varuji — ani v případě náhlého akutního hladu nezastavujte! Pokud jedete do Krumlova, nechte se raději okrást od krumlovských hospodských, pokud jedete opačným směrem, zajeďte si na jídlo raději do Budějovic.



Příště se podíváme na nějaké laciné a lidové stravování v Budějovicích či okolí a taky na restauraci, která se během dvou měsíců zhoršila od desíti k pěti...