Máte razítko, někdo má formulář, a vy mu tam to razítko nechcete dát. Přitom by vás to nic nestálo, a měli byste klid...

Včera jsem se vyskytl v centru Metropole. Zamířil jsem do hodinářství, že se podívám, co si někdy možná koupím. Náhle dovnitř vešel spoluobčan, zamířil dozadu k paní vedoucí, něco tam dohadoval — nevím co, věnoval jsem se hodinkám — zaslechl jsem jen „co dyš tady chci pracovat?”... „Ne, my přijímáme jen na inzerát...”, nějaké dohadování, spoluobčan odešel a paní vedoucí vypadala naštvaně. Nevěděl jsem o co jde a ani jsem po tom nepátral.

Přešel jsem náměstí, že se stavím u spolužáka Bulmena. Ten vypadal dost rozhořčeně.

"Nazdár, no teď si tady měl bejt! Zrovna tady byl jeden spoluobčan, že prej chce razítko."
Jasně, došlo mi to. „Aha, já vím, před chvílí byl naproti v hodinářství. Co přesně chtěl?”
"No přišel, že chce razítko na papír, jako že pro něj nemáme práci. Ale já mu řikám: ´já vám nedám razítko. Já vám dám práci.´a von ´ale já nechci práci, já chci razítko, že pro mě práci nemáte!´a já ´ale né, to je vomyl, já pro vás opravdu mám práci!´"
"No a jak to dopadlo?"
"Řikám mu: ´vypadněte vodsuď, vždyť to by byl podvod! Já vám dám razítko, že pro vás práci nemám a přitom to není pravda! ´"

Tihle razítkáři, to je divná sorta. Pracák je někam pošle, oni vlezou do dveří, a rovnou hulákají, že žádnou práci nechtějí, jen razítko.

Abych se nenavážel jen do spoluobčanů — něco podobného se mi stalo před deseti lety.

Dělal jsem v nějaké firmičce a končil tam. Najednou venku zastavilo auto, vylezl mladík, v ruce lejstro.
"Nazdár, ty jsi bratr fotbalisty, né?" okamžitě mě identifikoval.
"Jasně, co bys potřeboval?"
"Mě sem poslal pracák, mohl bys mi tady dát razítko?"
"Jé, to je náhoda. Já tady zrovna končim, nepotřebuješ razítko, můžeš tady nastoupit místo mě."
"Né, to já nechci, mě stačí to razítko!"

Kromě podivného pocitu, že není úplně v pořádku, když nezaměstnaný osmnáctiletý kluk přijede velmi solidním autem, jsem měl nejasný dojem, že s tou nezaměstnaností to nebude tak horké.

A trochu o něčem jiném na závěr:

"Hele, zloději, poď se podivat!" zavelel náhle Bulmen (jsme zase zpět včera v centru Metropole).
"Který to jsou?"
"Tyhle tři. Podivej..."
Tři mladíci se motali kolem trafiky.
"Co kradou?"
"No pohledy!"
"A co dělají s pohledama?"
"Nosej to vo trafiku dál, tam to vod nich kupujou!"

Někdo obchází firmy a škemrá o razítko, i když žádnou práci nechce. Někdo krade pohledy a prodává je konkurenční trafice o pár metrů vedle. To je špatné. Ale mnohem horší jsou ti, kteří to razítko dají, aby měli klid, a ti, kteří kradené věci koupí, protože jim jde o kšeft.