A napadají vlkodava větší lumpárny než pekinéze?

Včera se vrátila manželka z venčení a už od dveří volala: PESA JE FUJ! AŤ TĚ NEVOLIZUJE! Pak mi vylíčila, jak se naše Bany dostala na další úroveň hry „chyť myšku!” První fázi hry, tedy zuřivé rytí v myších dírách, má zvládnutou dokonale. Jen nedomyslela, co udělá v případě, že nějakou myš opravdu uloví...

A právě to se stalo včera. Pesa udělala CHŇAP — a najednou držela v hubě myš. Živou. Ukrutně ji to překvapilo, takže jen stála, zuby vyceněné, v zubech myšku a vyjeveně zírala. Najednou myš kvikla, pesu to vyděsilo — a zahodila ji.

Na zpáteční cestě chytla tu samou myš a vše se opakovalo... Manželka volala něco jako FUJ!, tak pes mávnul hlavou — a myš nikde... Manželka slídila v okolí, hledala odhozenou myš, ale nenašla nic, tak usoudila, že myš byla sežrána. Navíc k ní pes radostně běžel a snažil se jí olíznout, což je neklamné znamení toho, že sežral nějaký fujtajbl, jako třeba kus hnoje.

U silnice potkaly babku s vnoučatama... Babka dirigovala děti někam pryč a manželka zaslechla, jak říká dětem: „To jsou ti zlí psi!”

Psi jsou psi a chovají se jako psi. Na tom není nic zlého. Horší je člověk, co se chová jako vůl. Na druhou stranu — císaři Tiberiovi je připisován výrok: „Ať se bojí, jen když poslouchají!” Tak — ať se bojí i psů na vodítku, když jim to dělá dobře! Já to nikomu vymlouvat nebudu.

Však se i ten pes něčeho bojí... Ten náš třeba veterináře (trošku závidím MaFre jejího dobrmana — veterinářomila), jenže — co naděláte, někdy je veterinář potřeba. My u něj byli v pondělí...

Pes byl totiž už několik dní podezřele hodný. Na louce běhal jako pominutý a s tričkem bojoval do roztrhání trička, jak to má být a jak se na dobrmana sluší, ale pokud nebojoval a neběhal, tak kupodivu nevymejšlel bejkoviny a choval se jak vzorný pes. Ne že bychom nebyli rádi, to ne... Ale je to přeci jen podezřelé. Pak se asi třikrát ze spaní počůral — tak jsme vyrazili k veterinářovi, jestli není pes nastydlý a vůbec.

U veterináře sedělo psisko v koutě a klepalo se, já seděl vedle něj a chlácholil, no a manželka popisovala příznaky a anamnézu. Pes nakonec nastydlý není, dostal antibiotika, ale když veterinář viděl, co pes provádí, a vzpomněl si na předchozí scénky, nasadil antibiotika perorální, nikoli injekční.

A tady se ukázala obrovská výhoda velkého psa... Stačí dát tabletu do kousku sýra, zavolat na psa, udělat s ním pár cviků a za odměnu mu dát právě ten sýr s tabletou. Pes udělá CHLAMST — a je to. Když pak majitelé malých psíků nebo koček (těch zejména) popisují, jak to jejich zvíře tabletky vyplivuje, říkám si jen: Jo, jo...

Právě teď naše pesa leží na gauči, rozvalená na zádech, a spí. O čem se asi tak zdá dobrmanům?