Všechno je relativní. To je opravdu oblíbená věta kdekoho. Ale co to vlastně znamená? Tady je jeden pohled na věc, tentokrát půjde o prachy.

Ještě před tím, než nechutně zbohatl Bill Gates, post nejbohatšího člověka na zeměkouli — s výjimkou monarchů, kterým patřily třeba zásoby ropy — byl nějaký Japončík. Vydělal hlavně na realitách a byl prý chorobně spořivý. Jeho spolupracovníci údajně zahlédli, jak má botu zalepenou izolepou, protože mu nové obutí připadalo drahé.

Nedávno jsem o něm četl v časopise Týden. Představte si, co se mu stalo! Z jeho původního majetku 18 miliard dolarů mu zbyly jen miliardy dvě. Příšerná tragédie, kámen by ustrnul.

Ptáte se proč tragédie? Vždyť tomu magnátovi zbylo ještě tolik peněz, kolik si u nás vydělá ten kdo obsluhuje mandl za 392 tisíc let. Nebo názorněji — tolik, kolik by si u nás vydělalo 392000 mandlistek a mandlistů za rok, kdyby jich tu bylo tolik.

Tragédie, příšerné neštěstí a krutá rána je to proto, že ten člověk přišel skoro o 90% svého majetku! Jak byste se asi tvářili vy, kdyby vás někdo připravil o tolik?

Nebo další příklad. Kamarád Velký talent mi vyprávěl o našem kdysi společném známém, Malém koňovi

"Co vlastně dělá Malý kůň?"
"Teď je v jedný firmě a dělá tam personalistu. Vůbec se nemá špatně. Ale nedávno mi vysvětloval, jakej má problém, to je fakt pakárna. Šéf mu řek´, že mu firma koupí služební auto, ať si vybere jaký chce. A že na něj má včetně dépéhá 700 tisíc."
"No a v čem je problém, jaká pakárna?"
"Problém je v tom, že 700 tisíc je pěkně pitomá částka na nový auto. Buď si koupíš dobrý auto v ubohý výbavě, nebo nějakou sračku v nejlepší výbavě. Ale žádnej kompromis tam neni!"
"Á, tak to mu nezávidim! Kdyby mu ty blbci dali limit třeba 400 tisíc, to by se vybíralo snadno. Ale takhle má jen problémy."
"Přesně tak. No, nějak si s tim nakonec poradil, ale radost z toho neměl."

Tak to byl další příklad relativity hodnoty peněz. Mně dát někdo 700 tisíc s tím, že si mám vybrat auto, asi bych jásal. Jenže jak je vidět, tak předčasně.

A ještě něco o miliónu.

Milion je takové magické číslo. Kdo má milion, je milionář, to zní pěkně. Mimochodem — víte, jak začínali miliardáři? Jako docela obyčejní milionáři!

Nesoudce mě potkal u piva a hned se zeptal, jestli bych věděl co s prachama. Kdyby měl milion. Jak to nejlépe zhodnotit.

Nejsem sice investiční poradce, ale popřemýšlel jsem nad tím.

"Asi hernu. Tam přijde vždycky dost idiotů, který do automatů naházej peníze."
"Hm. To je asi fakt nejlepší. Jenže ten milion je jednoho pána, kterej chce, aby ty peníze byly investovaný trochu eticky. Jako že mu pomůžu za ten milion vybudovat nějakej seriozní podnik."
"Fakt mě v tuhle chvíli nic nenapadá, musel bych popřemejšlet."
"Hospodu nechci, to by mě nebavilo. Tak jsem si řikal, že možná obchod z chlastem."

Pokud máte milion a chcete ho investovat do něčeho sympatického, etického a společensky prospěšného, neotvírejte hernu. Ta je fuj. Raději otevřete prodejnu s alkoholem.

Ale o to jde až v druhé řadě. V první řadě jde o to, že milion je výborný a dostatečný provozní kapitál, ale pokud chcete nějaké podnikání nastartovat, tak je to zoufale málo. Aspoň se to říká.

Někdy mě napadá něco o problémech, které bych chtěl mít... Také se mi stává, že mám někde platit třeba 187,50 a řeknu „dvěstě, to je dobrý”. Těch 12,5 Káčé mi nepřipadá významných. A druhý den si doma zapomenu vzít si dost peněz, vyjedu na kole na výlet, a zjistím, že mi třeba padesát haléřů chybí k tomu, abych si mohl koupit něco k pití. Takové příhody se obvykle stávají 50 kilometrů o domova, když je 30 stupňů ve stínu.

Je to opravdu nějak relativní.