Nějakým omylem jsem dnes zaslechl jednu větu z televize. Jednu jedinou větu, kterou prohlásil toho času ministr financí, pan Bohuslav Sobotka. Tahle věta, naprosto vytržená z kontextu, mi úplně stačila k názoru.

Nevím, o čem se vedla diskuse. Prostě jsem jen zaslechl něco jako „...ale náš návrh je výhodný pro osmdesát až devadesát procent občanů.”

Aniž bych věděl, o čem se kdo v televizní debatě bavil (myslím že o daních), chtěl bych sdělit něco jako:

Nemám rád návrhy, které jsou pro někoho výhodné. Ať už pro 10%. 31% nebo 98% občanů.

Mám rád návrhy, ale ještě spíše podmínky, které jsou stejně výhodné pro každého. Stejné daně, stejná podpora, stejný přístup k čemukoliv.

Jakmile je něco výhodné pro 99,7% kohokoliv, je to pro 0,3% nevýhodné. Ne méně výhodné, v porovnání se zbytkem nevýhodné. Ať už to jsou daně, nebo cokoliv podobného. Pochopitelně, že myslím ty, kteří nejsou ve svých právech omezeni kvůli odsouzení a podobně.

Myslím, že pokud nějakou skupinu lidí zvýhodníme. tak lidé, kteří balancují na hraně mezi zvýhodněnými a nezvýhodněným zbytkem, sklouznou k těm zvýhodňovaným. Typickým příkladem jsou různé sociální programy, které nakonec přes dobré úmysly bývají kontraproduktivní. Ae platí to i pro daně.

Ne každému stejně, co se týká majetku, ale každému stejná pravidla. Každému stejná práva, ale i povinnosti.

Jsem vlastně rovnostář, když se to tak vezme.