Dějiny starověkého Říma
V rubrice Politika
O nemoci císaře Caliguly a možných příčinách jeho způsobu vlády.
Byly to prý především Caligulovy obavy z možné ztráty získané moci. To tvrdí většina renomovaných historiků, poněvadž vycházejí z logické úvahy, podle které se každý samovládce stane časem tyranem ze strachu, jenž spočívá v jakémsi podivném stihomamu, mnohdy i oprávněném, že je obklopen závistivci, intrikány a zrádci.
Caligula je ale ve skutečnosti v tomto směru výjimkou. Což nebyl jeho nástup na trůn oslavován s takovými nadějemi? Což existoval vedle něho někdo jiný, kdo by byl populárnější než on? Měl přece všechno. Lásku lidu, majetek i přízeň armády. Co by chtěl ještě mít panovník k tomu, aby mohl moudře a slavně vládnout, kdyby ovšem sám chtěl? Caligula tyto základní předpoklady stát se oblíbeným císařem měl, a přece jich nakonec využil k něčemu úplně jinému! Proč?
Nezbývá, než konstatovat, že příčiny toho, proč Caligula náhle změnil směr svojí politiky, byly v něm samém. V jeho povahových a charakterových osobnostních rysech, které už byly naznačeny. Ambiciózní mladík, kterého opojila získaná absolutní moc. To byla ta skutečná nemoc, která u něho propukla s nečekanou silou. Nemoc, která zachvátila v dějinách lidstva už tolik mocných lidí. To je podstata jakékoli tyranie, jejímž základním atributem je permanentní perzekuce osob, blízkých trůnu a s ní spojované obměny ve funkcích řízení a správy státu, snaha likvidovat sebemenší náznaky odporu, absolutní podřízenost lidí vůli jediné osoby, doprovázená posilováním pravomocí soudů a potlačovatelského policejního a vojenského aparátu.
Citováno z knihy Po stopách římských tyranů, autor Vladimír Liška, str. 92 — 93, vydalo nakladatelství Fontána v roce 2001.
Zadal
Arthur Dent, 28.04.2005 7:28:20,
13 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je
http://www.maly.cz/tb.php/1367