zeptal se mne včera kolega s takovým tím nevyřčeným, leč silně naznačeným pocitem nespravedlnosti.

"Prej dvacet miliónů ročně!"

"No a?" opáčil jsem. Tahle informace ve mne totiž vzbudila stejné emoce jako informace o tom, kolik bere stará Blažková na statku i s příplatkama za noční — tedy žádné. Emoce ve mně vzbudí tak akorát můj příjem. Zejména ta částka, kterou ze své mzdy odvedu státu; pohled na ni bývá velmi emotivní.

"No, to máš skoro dva milióny měsíčně!"

"Když na to ta firma má..." Po pravdě řečeno, příjem ředitele Telecomu je mi stejně ukradený jako příjem generálního ředitele Českých drah, dokonce je mi stejně ukradený jako výše příjmu mého ředitele. Pro mne za mne, ať si vyplácí měsíčně třeba třičtvrtě miliónu a vagón brambor jako naturálie (v našem případě spíš vagón mobilů), pokud na to firma má, je to jeho věc — dokud mně platí moji mzdu, nemám nejmenší důvod se nad tím pozastavovat.

"Nojo, ale Telecomu platíme my všichni čím dál větší peníze a oni si za to vyplácej takový platy!"

"Vždyť Telecomu nemusíš platit ani halíř! Pokud se ti zdá, že ti poskytuje špatný služby, tak jejich linku odhlaš a nebudeš jim platit ani korunu! Pak tě nemusí trápit kolik si vyplácí jejich ředitel..."

"No ale stejně — takový prachy a z našich peněz?"

"Pokud jsi jim zaplatil za služby a služby jsi obdržel, tak v té chvíli to jsou jejich legálně nabyté peníze a je na nich, co s nimi udělají!"

"Kdyby si nevypláceli takový platy, tak by mohli zlevnit!"

"Mohli. Ale proč by to dělali, když jim lidi platěj? Jdi, odhlaš telefon a nebude tě muset trápit, kolik si vydělává Berdár a jestli nezdražujou!"

"Nojo. Ale stejně je to nespravedlivý, když má někdo TAK VELKEJ PLAT a normální lidi maj třeba jen setinu toho platu..."


Nemůžu se zbavit dojmu, že zveřejnění platů topmanagerů velmi přesně zahrálo na nějakou hodně českou strunku.

A mimochodem je mi taky jasné, proč mají komunisti takové preference, když mi třicetiletý člověk s vážnou tváří tvrdí, že je nespravedlivé, když má někdo vyšší plat než je průměr.

Prosím vás, řekněte mi... je to jen naše národní specifikum, nebo je podobné uvažování běžné i v jiných zemích? Děkuji.