Jsem někam pozván na návštěvu, je mi tam dobře, pohodička, příjemně, a pak mám cosi popřát. A nevím co. Trapné. Ale nic není ztraceno. Pomůžete?

Hlídacímu psovi Bedřichovi a Bedřišce fotografce se přihodila zaznamenáníhodná záležitost, totiž že se jim narodil potomek. Malý Pišta. On se samozřejmě jmenuje trošku jinak, ale to není podstatné.

Byl jsem pozván, abych se pokochal pohledem na malé dítko, sotva třínedělní. Já tedy zblízka mnoho mimin neviděl, bylo to pro mně tudíž vítané zpestření a povyražení.

Pišta byl hodný, vrtěl se Bedřichovi v náručí a byl zticha, čímžto mě vyvedl z omylu, že malé děti pořád řvou a brečí.

Dostal jsem dokonce povolení malého si pochovat, což jsem s díky odmítl, neb se mě zmocnila bázeň při pomyšlení, že bych třeba ve chvilce nepozornosti děcko upustil a tím mu přivodil újmy.

A pak přišla ten trapný okamžik. Bedřich mě předem upozornil a já zanedbal přípravu. Měl jsem totiž malému Pištovi napsat něco do památníku. Na čestné místo, hned za příbuzné a jednoho Zahradníka.

Co napsat? Aby to nebylo banální ani vyumělkované. Stručné, ale s myšlenkou. Hezké, ale nikoliv kýčovité. Milé ale nikoliv trapné.

Já vím. Hledám problémy tam kde nejsou. Určitě by stačilo napsat něco jako:

Milý Pišto, přeji ti do života mnoho lásky a úspěchů, zdaru a šťastných dní. White Dog.

Ale to napíše každý. Já chci, až si Pišta bude památník prohlížet za dvacet let, aby hned pookřál, až uvidí přání strýčka White Doga.

Bylo mi alternativně navrženo do památníku něco nakreslit, ale jednak kreslit neumím a pak bych k čmáranici musel tak jako tak připojit nějakou průpovídku.

Nenapadá vás něco? Co píšete do památníků vy?

Celá prosba možná vypadá banálně a hloupě, ale já se v podobných situacích opravdu pohybuji jak legendární slon v porcelánu a vaše dobře míněné rady mi nepochybně nemálo pomohou. Děkuji.