vy, prosím, už do televize nemluvtä. To se nedá poslouchat. Raději pištä.

Nějakou náhodou jsem vprostřed programování zachytil periferním slyšením něco o Čapkovi. A on to na ČT běžel portrét jednoho z kandidátů na největšího Čecha. Přesunul jsem se před televizi a chvíli jsem se díval a poslouchal. Za chvíli mi začalo být něco nepříjemné a za další chvilku jsem přišel na to, co to je... Lépe řečeno — přišel jsem na to, co to jä...

Byla to strašlivá, přímo tragická výslovnost Andreje Halady, jehož koncové E tahá za uši a evokuje mi dialog L+S o slovenské hlásce „ä”.

Škoda.

Parafrázuji Krátkozrakého z Cimrmanovy hry: „Jistě měl ten pořad spoustu jiných kladů... ale to se člověk na něco upne...”

Upnul jsem se a po nějakých deseti minutách jsem odešel. Opravdu mi to vadilo — a to jinak nejsem žádný cimprlich. Netahá mě za uši ani ostravská kulometná palba, ani jihomoravské zpěvy, ani hanácká „kulatá” výslovnost, ale otlemené koncové E pana Halady mě od televize vyhnalo.

PS: Ale na Člověka proti zkáze bych se rád zase podíval.