Plno náhod a plno shod okolností, že by jeden nevěřil. Tento příspěvek nepatří do kategorie „Čeština” a bude uveden vtipem.

Vtip nemá k obsahu příspěvku žádný vztah a píši ho sem jen proto, že jsem v jádru veselá kopa.

Paní učitelka se ptá dětí, co dělají ráno. Nejvíce se hlásí Pepíček.
"Tak co Pepíčku, pověz nám, co děláš ráno."
"Sím já ráno seru!"
Paní učitelka je naprosto v šoku, lapá po dechu a pak říká:
"Tedy Pepíčku, to je hrůza. Takhle mluvit ve škole, to je strašné! Kdo tě to učí?! Máš za 5 a poznámku! A abys měl správný příklad, tak si poslechni, co nám řekne třeba... Anička."
Anička vstane a prohlásí: „prosím, já si ráno čtu.”
"No výborně, to je odpověď, máš jedničku s hvězdičkou" rozplývá se blahem paní učitelka. „A řekni nám ještě, jak dlouho si ráno čteš.”
"Prosím, dokud se nevyseru."

Dnes ráno jsem si četl časopis Týden a narazil na rubriku „Čeština na skřipci.”

V této rubrice autoři většinou vtipně komentují různé nešvary a prohřešky proti českému jazyku.

V aktuální vydání rozebírali větu „Jan Koller je podobný na Jaapa Stama.”

Jan Koller a Jaap Stam jsou oba fotbalisté, oba kolohnáti, oba téměř bez vlasů. Což nic nemění na tom, že slovní spojení "být podoben na někoho (něco)" je rusismus a správně je „podobat se někomu (něčemu)” nebo „být někomu (něčemu) podobný.

Podivil jsem se divením velikým, že někdo něco tak ohavného může v mluvě používat. Zcela výjimečně jsem se s tím někdy setkal, ale řekl bych, že je to velmi málo rozšířený češtinský nešvar.

Dočetl jsem, oblékl se a vyrazil do rachoty.

Po nějaké chvilce jsem si všiml, že přede mnou jde starší paní, která se stále ohlíží. Nepředpokládal jsem, že bych důvodem ohlížení byl já a tak jsem tomu nevěnoval pozornost.

Paní náhle zastavila, počkala, až se přiblížím, a řekla:

”Nezlobte se, že na vás furt tak čumim. Ale vy se strašně podobáte na mého syna."