Tedy... jejich jména. Hlavně těch cizích...

Na dovolené jsem neměl co dělat, a tak jsem si tak meditoval a přemýšlel. Četl jsem si nějaké hotelové povídání a narazil jsem tam na jména uklízeček. A říkal jsem si: „Jestlipak by z téhle udělali paní Liovou?”

Někdy mne přechylování tahá za uši, někdy jsem na přechýlenou podobu už zvyklý. Jsou ovšem ortodoxní nepřechylovači ("přechylování je kurvení cizích jmen") a pro ty mám jednu otázku...

Na dovolené byl se mnou — dejme tomu — pan Smith a Brownova manželka, tedy (nepřechýleně) třeba John Smith a Brenda Brown. S tím není problém.

Jaký je ale správný nepřechýlený tvar sedmého pádu ve větě „Na dovolené jsem byl s...” ?

1. „se Smithem a Brownem (paní)”
2. „se Smithem a Brown”
3. „se Smithem a Brownou”
4. „se Smith a Brown”

(A nedej Bůh, že by se k nim přidal ještě Novák: „Na dovolené jsem byl s Novákem, Smith a Brown (paní)”...)

A co sedmý pád i s křestním jménem?

1. „s Johnem Smithem a Brendou Brown”
2. „s Johnem Smith a Brendou Brown”
3. „s John Smith a Brenda Brown”

Existuje nějaké ortodoxní řešení (tedy bez opisů typu „s panem Smithem a paní Brown”)?

Skloňovat? Neskloňovat? A pokud neskloňovat, tak proč neskloňovat? A kdy neskloňovat? Jenom cizí jména? A co třeba „Tomáš Müller” — „s Tomáš Müller”, „s Tomášem Müller” nebo „s Tomášem Müllerem”? Ale co „Hedvika Müllerová”? A jak ve flexním jazyce jako je čeština, tedy v jazyce, který slovům dává různé tvary podle kontextu a významu, vyjadřovat různé významy a přitom neskloňovat? (To je jako zakázat Angličanovi používat „of” a chtít po něm, ať přeloží „tiskový mluvčí Zahraničního odboru Ministerstva kultury České republiky”...)

A pokud skloňovat, tak jak skloňovat „Brown” (žena), aby se z toho nestal Brown (muž)?

Každopádně — stále si myslím, že „Vigdís Finnbogadóttirová” nebo „Raisa Gorbačovová” (navíc s výslovností [rajza]) jsou patvary, ten první navíc nelogický. Ale jak říct, že se mám sejít s Alishou, co si vzala pana Jacksona?

Leda snad vykašlat se na to a sejít se s Máňou Novákovou!