Lukáš Mižoch se rozčiluje nad minimální věkovou hranicí pro soudce. Já osobně si myslím, stejně jako David Bureš, že práci soudce by neměl dělat kdejaký holobrádek, dost možná i hranice třiceti let je nízko.
Lukáš se v následné diskusi ohání tím, že jde o diskriminaci, že mladí nejsou zkostnatělí a právě proto by tu práci dělat mohli, snad i měli.
Nesouhlasím s ním. Protestuji! Mladému člověku chybí dva podstatné předpoklady pro kvalifikované rozhodování: Vědomosti a schopnost domyslet důsledky svého rozhodnutí.
Když je člověku šestnáct, ví všechno, nic není problém a na každou otázku má jednoduchou a logickou odpověď — většinou špatnou.
Ani ve dvaadvaceti to není lepší... Možná chodí na vysokou, ale o životě ví pendrek.
Ta třicítka je asi opravdu minimální hranice, kdy si člověk začíná uvědomovat, že svět je velmi složitý, že nemá se školními poučkami skoro nic společného, v té době už zažil určitě na vlastní kůži důsledky vlastního špatného rozhodnutí, už se ve světě trochu rozkoukal a začíná tušit „jak život chodí”.
Přestává být snadno ovlivnitelný — módními trendy, módními názory, propagandou, reklamou...
Hlavně už ví, že neví všechno. A chraň nás ruka Páně před soudcem, který si o sobě myslí, že ví všechno!

PS: Nalezl jsem zajímavou stránku o Mladých a Dynamických