Opravdu nic nemám proti žádnému sportu. Ani proti televizi. Ani proti televizním přenosům sportovních akcí.

Sport mám rád, aktivně i pasivně. Pokud se dostanu do dosahu televizního přijímače, rád se podívám na fotbal, hokej, basket, ba i volejbal, i když ten už mě tak neláká.

Rád se prostě dívám na sporty, kde se něco děje.

Fyzická kondice, nasazení, bojovnost.

Taktika a strategie. Překvapení, útoky, obrana, protiútoky, individuální zákroky, týmová spolupráce...

Kolektivní sporty rozhodně neznamenají to, že například na led naskáče parta pologramotů na bruslích a s holemi a řežou do gumové placky a do sebe. Tedy to také, ale pokud je sport na úrovni, tak tam jde hodně i o to, co není na první pohled vidět. Jakou taktiku nasadit na soupeře, který je agresivní? A jak na soupeře, který je na tom lépe fyzicky? Jak eliminovat klíčové hráče?

Jasně, vím, že se s tímto názorem moc nechytám, ale já vám (tedy některým) váš odpor ke sportu také neberu. Pár vrcholových sportovců jsem za život poznal, a žádní myslitelé to rozhodně nebyli. Možná ale existují výjimky, které potvrzují pravidlo.

A věřím tomu, že i zarytý nepřítel sportu je schopen připustit, žea pěkné sportovní utkání může být hezká podívaná.

Může mi ale někdo vysvětlit, co je ke koukání na skocích (nebo letech) na lyžích a chůzi?

Nechci se těmto sportům nějak vysmívat, skočit na lyžích bych nikdy nedokázal, nepochybuji o odvaze závodníků.

Chůze už mi tak jasná není. Proč třeba padesát kilometrů jít, když je rychlejší běžet nebo střídat běh s chůzí?

Oba tyty sporty mají jedno společné — televizní přenosy trvají nesmírně dlouho, většinou přes hodinu. A jsou nesmírně monotónní. U skoků nastoupí lyžař, rozjede se, chvilku letí vzduchem, a to celé je k vidění pořád dokola třeba stodvacetkrát. U chodců zase banda lidí velmi legračně pohybuje zadkem a to několik hodin. Přitom jsem nikdy neviděl, aby se takto pohyboval v civilu

Aniž bych tedy trpěl jakoukoliv averzí, může mi někdo říct, co na těchto sportech vidí? A jak se na takový „sportovní” přenos může koukat třeba i dvě hodiny v kuse?

Žádný výsměch nebo averze z mé strany. Pouze chci vědět, o co přicházím, co ještě neumím docenit.