Patrně něco mezi. Mimochodem, musím se přiznat k tomu, že naprosto nesnáším některá přísloví. Jedním z nich je Nehas, co tě nepálí.

Není to tak dlouho, co opilý řidič v Pardubicích porazil několik lidí na přechodu pro chodce, jedna paní následkům zranění podlehla.

V časopise Týden píší, že... Minulé úterý zmasakroval osmapadesátiletý opilý muž nevlastnící řidičský průkaz šest lidí na přechodu v Pardubicích: hrozí mu vězení. Jel na červenou, způsobil těžká zranění, jednu ženu zabil a z místa ujel. Nejhorší, co může šofér (i nešofér) udělat. Jeho žena řekla: „Pil často a hrál na automatech.” Papíry neměl, ale prý jezdil autem nezřídka do práce. Takže porušoval zákon celá léta. Opilec a ještě gambler bývá často „mimo”, neví, co dělá. Pět hodin poté, co smetl chodce, byl zadržen zcela opilý před hospodou. Plno lidí z jeho okolí (žena, známí a přátelé, spolupracovníci, kumpáni z hospody) muselo vědět, že pije a řídí. Tolerovali to. Nechali opilce léta ohrožovat okolí. Určitě nejde o jediný případ..."

Asi nelze než souhlasit. Ale.

Představte si situaci, že vaším sousedem je podobný opilec. Sám se třeba pochlubí, že jezdí bez řidičáku — někteří jednodušší lidé mají sklony chlubit se podobnými hrdinskými činy. Sám se třeba netají tím, že se před jízdou napije.

Co budete dělat?

Domluvíte mu? „Víte, pane Vopičko, neměl byste jezdit opilý a bez papírů, je to nebezpečné.”

Odpovědí patrně bude něco jako „starej se vo svý” nebo „di do prdele”.

Zkusíte to konzultovat s jeho rodinou. Odpovědí bude (pokud dotyčný ještě nejakou rodinu má) s největší pravděpodobností něco jako „nojo my vo tom víme, ale co s nim naděláme, s nim nejni řeč, von si to vymluvit nenechá.”

Zavoláte na obecní nebo městský úřad. Tam se dozvíte, že „my se na to podiváme, předáme to dál”, takže zase nic.

Už nevíte, co dělat, tak se obrátíte na policii. „My na to nemáme čas. A kromě toho stejně nemůžeme dělat, to bysme ho museli chytit při činu.”

A nakonec ještě dostanete od toho opilce po tlamě se slovy „neser se do čeho ti nic neni, vole!”

A tak běží čas, a jednoho krásného dne tady máme pár zraněných a jednu mrtvou.

Pokud budeme uvažovat cynicky, tak se zase tak neděje. Jenže tou mrtvou může být někdo nám blízký.

Kromě toho vůbec nemusí jít o řízení auta. Soused může týrat ženu nebo děti, nebo „jen” psa, a scénář bude patrně dost podobný. Každý se bude bát něco udělat, dokud nedojde k maléru.

Jak postupovat, co dělat? Musí se vždy čekat, až to dojde tak daleko, jako v těch Pardubicích?

Aktualizace:

Na jedné straně je samozřejmě apatie a lhostejnost, na druhé je ale přílišná horlivost, která vede ke špiclování a vymýšlení si, k anonymním udáním a podobně.

Obojeho — ať už lhostejnosti tak horlivého „plnění občanských povinností” (čti donášení) zde bylo v posledních přibližně sedmdesáti letech až moc.

Některé problémy nemají snadná řešení.