je jedna z nejčastějších otázek, kterou teď dostávám. Můj bývalý šéf na to odpovídal: „Mám se špatně, ale dobře to snáším...”

Takže jak se mám já?

Dobře. Dobře to i snáším.

Změnil jsem zaměstnavatele a stal jsem se „vývojářem na plný úvazek”. Na Bloguje je to, doufám, vidět.

Změnil jsem určité návyky. Například jsem odhlásil tři mailové konference, které nepřinášely žádné nové informace, ačkoli mi poskytly blaho osmdesáti mailů za den.

V RSS čtečce zůstali jen Lena, Allora, Filip Rožánek, DGX a Pixy. A spoustu nervů mi ušetřilo to, že jsem přestal odebírat „komentářové RSS”. Díky děravosti své paměti naštěstí zapomínám, kde všude jsem si ukomentnul, a do HotLinks si ukládám jen to, co mne opravdu zajímá. Většinou to, co potřebuju k práci.

I tahle sestava RSS čtečky dnes zeštíhlí — Pixy zabalil Pixylophone... Koukal jsem se tak po ostatních, kdo o tom píše, koukal jsem se i na komentáře a dospěl jsem k názoru, že svůj vztah k Pixylophone a jeho sebestřednému autorovi nejlíp vyjádřím zveřejněním receptu na „kuřecí nudličky v medovo-pikantní marinádě se zeleninou a s rýží”. (Limerick psát nebudu, není to nekrolog!)

Změnil jsem i mobilní telefon. Svůj tři roky starý Siemens jsem odložil na čestné místo ve skříni a coby ukázku své rozežranosti, konzumnosti a necitlivosti k potřebám potřebných jsem si koupil SonyEricsson D750i. Začalo mne totiž bavit focení na cestách autem. Hlavně focení toho, jak to vypadá, když někdo hrozně moc spěchá — třeba tady u Humpolce kdosi neubrzdil svůj vůz:



(foceno na zpáteční cestě, když už byl vrak odtažen)

U Plané nad Lužnicí byla zase několikakilometrová fronta:



(Obě fotografie jsou pořízeny přes přední sklo auta a jsou oříznuty.)


Pro zcestovalé mám ještě jednu fotohádanku a tip na výlet... Copak je to za hrad?



(Pozor, fotografie je v plném rozlišení, jakého je ten mobil schopen, takže není z nejmenších...)

Takže úhrnem: Mám se dobře. A pokud to někomu vadí, tak to není můj problém!