Několikrát v poslední době jsem byl pečlivými komentátory mých příspěvků upozorněn, že zanedbávám pointu. Bedlivě jsem zkoumal, jestli tomu tak je, proč tomu tak je a co s tím, a přišel jsem na to.

pointa, vtipný, překvapující závěr vyprávění; hlavní myšlenka v závěru anekdoty, básně, filmu ap. Akademický slovník cizích slov, ACADEMIA Praha 2001

Komentátoři mají pravdu. Z mých příspěvků zmizely pointy. Naštěstí jsem na to byl upozorněn včas, a tak snad není vše ztraceno.

Pokud se vyskytne problém, je důležité ho pojmenovat a definovat. Pak teprve je možné přistoupit k nápravě.

A mým problémem skutečně je, že se mi pointy vyhýbají.

Došel jsem k jedinému možnému závěru — někde v mém okolí se usídlil strašlivý Pointožrout. Nevím co to je nebo kdo to je, vím ale, že jde o bytost zhoubnou.

Nevím, jestli mi mé pointy požírá a živí se jimi, nebo jestli je předává dál, nebo jestli s nimi dokonce nekšeftuje. Nevšimli jste si někdo náhodou dramatického zlepšení ve slohu některého novináře nebo spisovatele? To by mohla být stopa.

Rozhodně to tak nemíním nechat. Chci, aby se pointy vrátily do mých příspěvků. Aby jak třešnička na dortu korunovaly celé dílo, aby dokončovaly děj, aby se čtenáři opět měli na co těšit.

Dlouho jsem přemýšlel, co s Pointožroutem udělám.