Co se občas stane a jestli to je jen náhoda nebo něco víc.

Včera jsem šel na kafe do Kavárny na půli cesty. Tento podnik se nachází v parku na Pankráci.

V kavárně na půli cesty obsluhují duševně nemocní, nevím podrobnosti, podle jakého kritéria jsou vybíráni a je mi to jedno.

Jednu moji kamarádku — Venkovanku — údajně nedávno odvezli do blázince (pardon, psychiatrické léčebny), aspoň to tvrdí Zahradník (jeden známý). To je první asociace s místem popíjení kafe. Hned jsem si na Venkovanku vzpomněl.

Tato kamarádka mi kdysi půjčovala knížku Acid House od Irvine Welsche, mimochodem ta knížka je pěkná s**č*a, ale čtivá.

Z kavárny je pěkný výhled na hodně vysoký dům, na kterém je nápis věnovaný Superženě řetězce. Takže jsem si hned vzpomněl i na řetězku.

Tato milá osoba mi kdysi půjčovala úplně jinou knihu od Welsche — Noční můry s čápem marabu.

Tak sedím na verandě kavárny, za chvíli přijde Fialovláska, chvilku žvaníme o všem možném a ona se pak zeptá, jestli neznám knihu Porno, že ji to doporučil bratr. O té knize samozřejmě vím, napsal ji — kdo jiný než Welsch.

Vysoký dům — řetězka — Welsch, duševně nemocná kavárna — Venkovanka — Welsch, všechno se protne na jednom místě, přijde Fialovláska a nepřímo se zeptá na Welsche.

Pochopitelně se jedná o náhodu, jakých se denně stává plno, jen je přehlížím(e).

Tak, a teď celý příspěvek nějak hezky zakončím... jau, co to bylo?

Jak jsme tak popíjeli kávu a čaj, najednou se odněkud vynořili dva pankáčci — chcípáčci. Nevím, jestli to byli kamarádi personálu kavárny, jestli si něco nešlehli, nebo jestli to nebyli prostě jen kolemjdoucí magoři. Jeden k nám přišel, smál se jak debil, ukazoval na toho druhého, díval se na Fialovlásku a stále opakoval: „Von posral ježka, hehe hehe he! Fakt, von posral ježka! He he hehe!”

A pod pojmem „ledová káva” si Na půli cesty představují tetrapakovou krabičku s hnusnou kávou a brčkem, kterou nechali vychladit v ledničce. Už tam nikdy nejdu.