Co bych se ostatně nekouknul, že? Sledují to prý všichni. A kdo tvrdí, že to nikdy nesledoval, čumí na to doposud.

Dokonce jsem se podíval několikrát. Odpoledne i večer. Řeč je samozřejmě o reality show — tedy Vyvolení a Big Brother.

A dojem? Mno... abych pochopil sledovanost, asi bych se na to musel dívat pravidelně. Znám zhruba princip, na kterém dané pořady fungují — zavřete pár více méně zajímavých lidí do izolovaného prostoru, omezte jejich kontakt se světem a čekejte, co se bude dít. Do toho je pořád sledujte a dbejte na to, aby i aktéři dobře věděli, že jsou sledováni. Nic zajímavého jsem však na těchto pořadech neshledal.

První dojem je tedy jednoznačně obrovská nuda.

Což neznamená, že tyto pořady zajímavé nejsou. Jen by to chtělo to pravidelné sledování. Což je těžké, protože nemám televizi

Reality masáž je drsná, i rádoby seriozní, ve skutečnosti soft-bulvární noviny MF Dnes věnují tomuto fenoménu nezvyklou pozornost.

A co že jsem tedy viděl? Bandu lidí, kteří sedí v místnosti, klábosí o kravinách, najednou se na obrazovce objeví Tereza Pergnerová, něco jim povídá, někdo někam běží, a to je všechno.

Večer zase Iva Kubelková (neznám ji, ale když se na obrazovce objeví pohledná dáma a nápis „Iva Kubelková”, tak to asi bude ona) oznamuje, že se máme na co těšit. Sestřih záběrů na pozadí našich soutěžících. Načež následuje sestřih nejlepších prdelních záběrů. Po minutě jsem to vypnul. Nemám nic proti pozadím, zadkům, prdelím nebo hýždím, ale sledovat to v kuse delší dobu mi přijde málo kreativní.

Takže další pořad, který mě neoslovil. Asi by to chtělo skutečně pravidelnost, pak by to mohlo získat jiné dimenze.

Ještě než paní nebo slečna Kubelková spustila prdeločučení, tak prohlásila, že Vyvolení jsou fenoménem, který hýbe celou společností. Všude se o nich píše, všichni se o nich baví, v metru, ve frontách v obchodech, doma, všude.

Nechtěl bych soudit jen podle sebe, ale podle toho, co vidím kolem, si Iva Kubelková, nebo spíše Vyvolení, dost fandí.

Vlakem jezdím dost často, na pivo zajdu tak třikrát týdně, v práci je nás také celkem dost, mezi lidi se dostanu každý den, ale nikdy jsem nezaslechl žádnou debatu o Vyvolených ani o Big Brotherovi.

I když... v sobotu ráno, cestou na nejjižnější Moravu, jsem projížděl Havlíčkovým Brodem. Při vjezdu do města je návštěvník upozorněn, že ulice jsou sledovány kamerovým systémem.

Skutečně, kde byla čtyřicítka, jeli všichni 40, pravidla provozu byla dodržována úzkostlivě.
Že by takový Big Brother ve větším měřítku?

Ale o tom zas příště...

Nakonec: to, že občas sleduji televizi, se nijak nevylučuje s faktem, že žádnou nemám.