"Máš mě rád? Dokaž to!" a podobné věty vypouští z úst lidé zcela běžně (popřípadě i v sofistikovanější podobě: „Dokaž mi, že mi nejsi nevěrný!”). Když pominu, že se jedná často o hysterické výkřiky nesebevědomých jedinců, zůstává jiný závažný problém. Ale popořádku.

Filosofové jako F. Bacon a logičtí pozitivisté Vídeňského kruhu považovali za základní způsob tvorby teorií tzv. indukci, tj. zevšeobecňování různých pozorování. Proti nim vystoupil Karl Raimund Popper a jeho tvrzení se stalo později základem veškeré vědecké práce. Slavný je jeho příklad: "Bez ohledu na to, kolik bílých labutí jsme pozorovali, není oprávněný názor, že všechny labutě jsou bílé."

Popper svým tvrzením staví na hlavu tzv. verifikaci, tedy snahu o potvrzení. Podle Poppera o správnosti hypotézy nerozhodují potvrzené pokusy, pouze selhání pokusů o vyvrácení (falsifikaci). K definitivnímu ověření hypotézy dospět nelze, ale čím více falsifikujících pokusů se nezdařilo, tím vyšší je pravděpodobnost, že je teorie správná.

I když někteří s Popperem polemizují a snaží se dokázat, že „falsifikaci” je možno se vyhnout např. přeformulováním hypotéz (např. hypotéza „Ne všechny labutě jsou bílé” je potvrzena nálezem černé labutě — to je sice pravda, ale taková hypotéza je k ničemu) a tím verifikaci i falsifikaci posunout do roviny verbálních hrátek, faktem zůstává, že sebehezčí a sebedokonalejší vědecká teorie musí být opuštěna nebo přeformulována, jakmile se najde byť jen jediný případ, který ji vyvrací.

A podobně se to má s výše zmiňovanými větami. Tvrzení „mám tě rád” nebo „jsem ti věrná” nelze potvrdit, lze je jen vyvrátit (a to relativně snadno). Je proto nemožné podat „důkaz lásky”. Stokrát ji můžeme „dokazovat” a nikdy ji nebudeme schopni dokázat, definitivně a nevývratně. Ovšem stačí jeden maličký „důkaz nelásky”...

Například žárlivci to moc dobře vědí — i když potkají svou ženu na ulici, jak se dívá na jejich fotku, jsou schopni ji nařknout, že „stejně na tý fotce vidí někoho jinýho”. A přitom právě oni jsou schopni do zblbnutí opakovat „Dokaž mi že mě miluješ!” a žádný „důkaz” pro ně není dostatečný.

Proto pozor — až se přistihnete při tom, že po někom chcete, aby vám dokázal, jak vás má rád(-a), zkuste přemýšlet — jak vám to má dokázat? A bude to opravdu důkaz? Nebo ho pouze citově vydíráte?

PS: Jako perličku přidám ještě to, že láska, stejně jako většina dalších citů, je záporně definována. Nelze si ji vynutit ("Miluj mne!"), lze o ni pouze přijít. A pokud budete žádat „důkazy”, přijdete o ni velmi snadno.