.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

25.05.2003



Spousta lidí o něm mluví, spousta lidí z něho cituje, někteří se jím zaštiťují a mnozí se bohužel mýlí.

Ne náhodou jsem si pro nadpis vypůjčil název bývalé rubriky časopisu Reflex. V posledním čísle Reflexu totiž píše Jiří Rulf, že „Švejk byl milován zejména pro svou koprolálii”. (Pro neznalé připomenu, že koprolálie je sprostá mluva.) Domnívám se, že Jiří Rulf v tomto případě ustřelil. Haškovo dílo už dávno žije vlastním životem a nabalila se na něj spousta mýtů, pověr a bajek a jak vidno, ani lidé v literatuře zběhlí proti těmto mýtům nejsou imunní.

Jedním z mýtů je, že „Švejk mluví sprostě”. Švejk jako postava je všelijaký: jednoduchý, neangažovaný, mluvka, ale rozhodně to není sprosťák nebo hrubec. Hostinský Palivec ano, stejně tak třeba sluha Mikulášek, ale ne Švejk. Jeho mluva je skoro decentní a klasické vulgarismy, jakých řekne průměrný český bavič za hodinu a půl několik, od něj neuslyšíte. Švejk mluví spíš prostě a pokud musí říct nějaké silnější slovo, tak se omlouvá ("Ráčíte bejt, s prominutím, v bordeláku...").
Já osobně si nemyslím, že je Josef Švejk nějaký primitiv. Naopak. Když si uvědomím, v jakém prostředí a v jaké době se pohybuje, je až obdivuhodné, že nepodléhá, nezhrubne a až do poslední chvíle si udržuje dekorum (nejen jazykové).

Další mýtus je mýtus o Pitomci.
Ten Josef Švejk, kterého známe, je vlastně až třetí Švejk. Druhý byl „uvědomělý legionářský Švejk” — v jeho příbězích se setkáváme s některými postavami a historkami z konečné verze, ale děj je jiný. Pouze ten první Švejk, který se objevil asi v pěti povídkách, je onen notoricky známý „Pitomec u kumpanie”. Děj těch povídek je velmi prostinký (Švejk hlídá sklad střelné bavlny a odloží si do ní fajfku, Švejk je vyslán pro mešní víno a místo do obchodu jede do místa, kde se vyrábí atd.) a s tím Švejkem, kterého známe, má společné snad jen jméno a „Poslušně hlásím”.

Osudy dobrého vojáka Švejka jsem četl nesčíselněkrát, pokaždé jsem ho ovšem četl „jinak” — dnes mi připadá k smíchu, že v sedmé třídě jsme měli v hodině českého jazyka napsat „rozbor Švejka”. Ve třinácti letech nemůže člověk pochopit, o čem ta kniha je a já si myslím, že až ji budu číst v padesáti, budu ji číst opět jinak. Nejsem schopen říct, „co je Švejk” nebo snad „o čem ta kniha je” — kdybych se snažil napsat, o čem je, vznikl by asi tlustopis delší než Osudy, ale podstatně míň čtivější. Dnes bych asi do onoho slohového cvičení napsal: „Pokud chcete vědět, o čem tato kniha je, přečtěte si ji...”

A hádanka na závěr, pro čtenáře a milovníky Švejka: Při jaké příležitosti pronesl Švejk ona známá slova „To chce klid!”?


Zadal Arthur Dent, 25.05.2003 22:44:34, 5 komentáře...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://www.maly.cz/tb.php/165

Zpět na článek

HotLinks
Reakce na jiných stránkách (TrackBack)
Prevazne neskodny...: Hoď se marod, vole
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

Snad jednou příjdu Švejkovi na chuť - White dog

Švejka jsem četl dvakrát. Naposled poměrně nedávno. A pořád nechápu proč je ta kniha tak dobrá. Jen doufám že postava Švejka neodráží naši (českou) tzv. "národní povahu". Nezlobte se na mě, ale při četbě Švejka jsem viděl zbabělost, lenost, snahu všechno ošídit.
Ale připouštím že jsem se velice bavil neboť Haškova schopnost situační komiky je mimořádná.
Hlubší význam díla mi však stále uniká.
Doufám že až trochu zestárnu (zmoudřím) tak si tuto knihu přečtu a pochopím i to co je mi zatím utajeno.
    

Re: Snad jednou příjdu Švejkovi na chuť - Arthur Dent

Já spíš než zbabělost, lenost a snahu ošidit vidím praktické fungování pořekadla "Když nemá něco cenu dělat, nemá cenu to dělat pořádně." A první válka byla z rodu těch věcí, které nemá cenu dělat.
    


Re: Snad jednou příjdu Švejkovi na chuť - zenny (web)
(29.05.2004 15:38:07)

K pochopeni proc nekteri lide jako ja Svejkovi "na chut" prisli doporucuji precist stat Petra Steinera, "Tropos Kynikos". Kratsi verze, jedina kterou jsem zatim cetl: Peter Steiner, 'Tropos Kynikos: Jaroslav Hašek's The Good Soldier Švejk', Poetics Today 19:4 (1998), pp.469-98. Dlouha verze se objevila jako prvni kapitola knihy "The Deserts of Bohemia: Czech Fiction and Its Social Context." Cesky kniha vysla jako "Petr Steiner: Lustrování literatury."

"Autor (ročník 1946) studoval nejprve estetiku na Karlově univerzitě, v roce 1968 emigroval a dostudoval až v USA. Teď přednáší slovanské jazyky na vysoké škole ve Filadelfii. Tato knížka obsahuje celkem šest esejů (a úvodní stať), které se týkají vztahu literatury a politiky. Konkrétním materiálem se mu stal Haškův Švejk, Kniha apokryfů Karla Čapka, Fučíkova Reportáž, psaná na oprátce, Kunderův Žert a Žebrácká opera Václava Havla, šestý esej je věnován "poetice" politického procesu s Rudolfem Slánským a ostatními komunisty obžalovanými v 50. letech. V tomto eseji najde čtenář také jeden postřeh: "Z pohledu literárního vědce jsou zpovědní procesy jako Čechovovy hry: skutečný děj se neodehrává na jevišti, ale mimo něj."

A jeste:
"Absurdita. Systematická absurdita má v Českých zemích mezi lidmi termín “švejkárna”. “Švejkování” je osvědčená metoda, jejíž využití umožňuje člověku “švejkárnu” přežít a zůstat jí nedotčen. Statisíce a snad i miliony Američanů již “švejkárnu” zažívají a fungují v ní.

Proč se o tom všem zmiňuji? Protože realita, pravda, nakonec přece jen vítězí a zvítězí. Jaroslav Hašek nepsal proto, aby se stal miláčkem čtenářů literární přílohy deníku New York Times, aby dostal nabídku ke zfilmování trháku a měl k tomu připraveného agenta, který by to zařídil, právníka, který by to zasichroval, a účetního, který by to spočítal. (Ne že by úspěch nepřivítal. Konec konců dolary ze Chicaga zasílané za Švejka vydávaného na pokračování nevracel.) Švejk rovněž není hermeticky uzavřený literární text napsaný pro potřeby vědeckého bádání. Pro Jaroslava Haška byl Švejk výsledkem neobyčejně bohatých, různonorodých a nevšedních životních zkušeností. Jeho kniha je o životě a o pravdě, zvláště jak je zakoušejí lidé pracující třídy, spíše než příslušníci elit.

Většina lidí, která nikdy neopustí zeměpisný a společenský okruh vlastní národní kultury a jejích dílčích prvků, si nemůže ani začít představovat, čím Jaroslav Hašek jako reálný jedinec, myslící a citová bytost na své anabázi Evropou a Ázií od nástupu do armády až do návratu domů prodělal. (Dosud nejlépe to zmapoval Pavel Gan.) Ne, oni si to mohou nejen začít představovat, ale dokonce to rozebírají a dělají o tom závěry. Nemohou však nic podobného prožívat. A pokud prožitky podmiňují určitá poznání, nemohou všemu v Haškově životě, a pokud se ten v jeho díle odráží, ani všemu v Haškově díle sami patřičně rozumět.

Tolik na vysvětlenou k problematice úhlu pohledu na Jaroslava Haška a jeho Švejka."



    


To chce klid... - White dog

Odpověď na Arthurovu hádanku může trochu přiblížit diskuse kterou jsem vedl na následujících stránkách: http://www.novinky.cz/diskuse/00/23/56.html
    
HotLinks
Zpět na článek

Hodnocení: 5

bodbodbodbodbod
Čím víc psů tím líp. Pět psů je maximum.