Rebe se podivuje, jak je možné, že v IQ testu, který vysílala Nova, stačí starým lidem menší počet bodů k vyššímu skóre než mladým. Pro ni a pro další se teď pokusím popsat, jak se vlastně výsledky IQ testů vyhodnocují.

Dříve se IQ počítalo prostě: IQ = mentální věk / skutečný věk * 100. Mentální věk byl zjišťován právě z bodového výsledku ve standardním IQ testu, ten se vynásobil nějakou šílenou konstantou a vyšel mentální věk. Takže ten kdo kupříkladu vyřešil 40 příkladů, měl „mentální věk” roven dvaceti. A když vyřešil těch 40 příkladů v deseti letech, měl IQ 200.

Jenže tohle měření je tak trošku na hlavu, protože neodráží faktory jako je třeba „únava věkem” atd. Proto se na to dnes jde opačně: IQ je dnes definováno jako dosažené body / předpokládaný počet bodů * 100 Předpokládaný počet bodů se zjišťoval tak, že se v každé věkové kategorii otestoval vzorek lidí a jejich průměrná hodnota se vzala jako „předpokládaný počet bodů pro danou věkovou kategorii”. No a jelikož se rozložení IQ v populaci řídí Gaussovou křivkou normálního rozložení, nechá se z ní dopočítat IQ pro libovolný počet bodů.

Tedy pokud dosáhnete stejného počtu bodů jako většina ve vaší věkové kategorii, máte IQ 100. Pokud dosáhnete tak vysokého skóre, jaké ve vaší kategorii mají jen dvě procenta lidí, máte IQ 130.

A z tohoto důvodu stačí starým lidem míň bodů na vyšší IQ, protože v jejich skupině se průměrný počet bodů snižuje.

Více o IQ a testech naleznete na stránkách Mensy.