Mají Chodové ve znaku psí hlavu? A jsou ryby opravdu němé?

Zajímavé otázky a ještě zajímavější odpovědi přináší kniha MUDr. Ludvíka Součka — Obrazový Opravník Obecně Oblíbených Omylů. Dozvíte se z ní například, co je to potlach (nemá nic společného s tlacháním) a jaký druh hada obtáčí hůl na známém lékařském symbolu, jak skončil Babinský (nikoli na kopečku v Africe, ale jako zahradník v ženském klášteře v Řepích) a třeba i to, jakého druhu jsou červi v houbách a ovoci (nejsou to červi, ale larvy mušek a brouků).

Ludvík Souček je osobnost velmi kontroverzní, jeho dílo neméně. Byl jedním z prvních českých „záhadologů” a vůči němu se vymezují, z něho vycházejí a s ním nesouhlasí snad všichni současní čeští záhadologové (např. Ivan Mackerle). Napsal několik sci-fi románů (Runa Rider, Cesta slepých ptáků), několik knih o záhadách (Tušení souvislostí, Tušení stínů, bohužel nedochovanou knihu Tušení světla a další) a spoustu povídek (velmi pěkná je například kniha povídek Záhada psa baskervillského).

Obrazový opravník je dílo do jisté míry encyklopedické, zčásti didaktické, ale hlavně napsané velmi lehkým stylem a s vtipem, tak, že čtenář ani nevnímá, že je „poučován”. Čtvrtstoletí od jejího napsání ji rozhodně neubralo nic z jejího kouzla.

V knize jsou kromě omylů a nepřesností takříkajíc „zažitých” uvedeny i omyly v citátech. To, že ředitel patentního úřadu ve Washingtonu navrhoval v roce 1832 zrušení tohoto úřadu s tím, že „vše již bylo vynalezeno”, je notoricky známé. Ovšem víte třeba, že Bavorské královská lékařská rada v roce 1837 napsala ve svém posudku na železniční dopravu: "Zavedení železnic by bylo na úkor veřejných zdravotních poměrů, pohyb rychlejší 41 kilometrů v hodině by cestujícím nevyhnutelně způsobil mozkové otřesy a šílenství, v obecenstvu u trati pak závrať a nevolnost..."? (To zase není takový omyl. Když si představíte cestování s Českými drahami, víte, že otřesy, nevolnost, ba i šílenství jsou zde téměř pravidlem, a to i když vlak jede pomaleji než 41 km/h. )

Naproti tomu některé Součkovy „omyly” až tak úplnými omyly nejsou, např. jeho vysvětlení ohledně zlatého řezu (že, Pixy?) nebo to, že vlasy nemohou náhle zešedivět. Stejně tak nelze zcela souhlasit s jeho názorem na císaře Claudia. Ale každopádně je to stále zajímavé a poučné čtení a vřele tuto knihu doporučuji. Až bude zase venku pršet, zkuste se do ní začíst...

PS: Vzpomněl jsem jméno Ivan Mackerle — jeho kniha „Tajemství pražského Golema” stojí rovněž za přečtení, protože se z ní dozvíte nejen zajímavé věci o Golemovi, ale i trošku z židovské víry a mytologie, no a v neposlední řadě možné reálné vysvětlení pražské golemovské legendy.