Včera zemřel frontman YoYoBandu (píše o tom Filip nebo Eda). Je to IMHO druhá ztráta české hudební scény v letošním roce.

Doufám, že Vladimíru Tesaříkovi už ptáci stelou postel nebeskou...

Ale je to v pořadí až druhá ztráta. První ztrátou bylo podle mně jednoznačně ukončení činnosti skupiny Vltava. A protože v té době jsem weblog nepsal, píšu o tom až teď.

Hudba Vltavy se vyvíjela od skorojazzových experimentů až po opravdu tvrdý bigbít na albech Marx Engels Beatles a Když bozi zestárnou..., byla zvláštní, byla provokativní, ale nikdy nenudila. Jejich texty měly velmi zvláštní poetiku, prasátko které nemá hlad se potkávalo s Micánou, blázen vezl kozla v káře, čekal v Čechách a nad vším bděl správnej chlap. (Ano, ten z reklamy na Staropramen.) Vltava byla skupina inspirující, svérázná a do jisté míry průkopnická, navíc i poslouchatelná, což u „experimentátorů” bývá málokdy. Častokrát jsem se přistihl, že si pobrukuji jejich písně — jejich text "My tě tu písničku naučíme, tak to tak taky ňák musíš brát, že se ti nelíbí ti nejíme, budeš mít ji rád..." je do jisté míry prorocký...

A kromě jiného byla Vltava jediná skupina (mimo FISYO), která dokázala zahrát Liškovu znělku seriálu 30 případů majora Zemana!

Jak Vladimír Tesařík, tak i Vltava mi budou chybět, i když každý jiným způsobem.

Jako motto na závěr bych rád ocitoval kousek textu Vltavy:
Všechno prohrát, jít a pohoda...
Prohra může muži mnoho dát!