Víte jak poznáte blbce? Chcete nějaký rozlišovací znak? Jeden si dovolím nabídnout!

Setkal jsem se v životě s mnoha lidmi a na základě těchto setkání jsem si udělal závěr: Čím větší blb, tím méně pochybuje!. A je to pochopitelné — moudrý člověk se vždy snaží domýšlet co nejvíc možných souvislostí. Proto taky moudrý člověk o všech „pravdách” pochybuje a jeho soudy jsou zřídkakdy kategorické. (Na druhou stranu jsou pochybnosti asi největším prokletím inteligence.)

Naproti tomu lidé omezení, kteří nevidí dál než na špičku svého nosu, si mohou vybudovat bezrozporný vnitřní svět, kde všechno do sebe navzájem zapadá a není nic, co by jim jejich svět narušilo. Pokud jim někdo řekne, že se v něčem mýlí, označí ho za blbce (pokud jsou oprvdu tupí, tak se hned perou) a dál si v klidu žijí v tom svém světě. A právě bezrozpornost jejich vnitřního světa jim dovoluje ten luxus o ničem nepochybovat a být si vždy jistý svou pravdou...

Z těchto jedinců se pak rekrutují ti, co vědí, že homosexuálové jsou úchylní, že sebevrazi jsou pitomci, že programátoři jsou pitomci, že Vietnamci přenášejí nemoci a že ženská v minisukni vlastně chce být znásilněná.

Zkusím parafrázovat Descarta: „Myslím, tedy pochybuji”.

Ale obávám se, že ani tento rozlišovací znak nemá absolutní platnost!