Arsinoe ve svém blogu dnes dští oheň a síru na muže, kteří jsou negalantní, tedy podle jejího názoru asi na všechny. Nesouhlasím!

Já osobně se opravdu snažím. I když je možno mi mnohé vytknout, snahu mi upřít nelze! A tak ženám dveře přidržím, při setkání je zdravím první, při pozdravu se usmívám, u šatny jim do kabátů a z kabátů pomáhám, místo uvolňuji... A na sex v tu chvíli nemyslím, opravdu ne, milá Arsinoe!

A co na to ženy? Často se mi stává, že na pozdrav neslyším odpověď, na úsměv mi dotyčná odpoví šklebem a dveře nemohu ženě přidržet, protože ta se dere dovnitř HLAVNĚ ABYCH JI NEPŘEDBĚHL! Když uvolním místo, tak se dáma tváří, jako by chtěla říct No konečně tě to napadlo, burane!

Takže Arsinoe a ostatní dámy: Cancáte o tom, že by měl být muž galantní. Ale k tomu také patří na galantní gesto odpovědět buď „děkuji” nebo alespoň milým úsměvem, pokynutím hlavy... Když vám uvolním místo v tramvaji nebo pomůžu zvednout kočárek při nastupování, neočekávám, že mi budete ještě dvě hodiny potom líbat ruce. Nečekám dokonce ani hlasité děkuji, i když potěší... Bohatě mi bude stačit, když se na mě usmějete...

Protipól ke galantnímu muži je totiž dáma. A dáma oceňuje galantnost mužů, protože ví, že je tak povzbudí k ještě větší galantnosti. Vždyť i anglická královna se usměje a pokyne, když ji někdo pozdraví, a ta by to mohla brát sakra jako samozřejmost!

Takže milé ženy a dívky — až zas budete skuhrat, že vás nikdo nechce pustit sednout, zkuste popřemýšlet... Vždyť už v Machovi a Šebestové, když paní učitelka vysvětluje slušné chování, říká: „A žena muži oplácí čím? No přece svou roztomilostí...!”