Jdu si takhle po ulici a najednou slyším za sebou „ÉÉÉÉÉÉÉééééééééh”... A během pár vteřin znovu... Vás by to nevyděsilo?
Když to navíc bylo takovým hlubokým procítěným hlasem, skoro jako „öööööööööö”... Díval jsem se všude možně a viděl jsem. Takový chlápek v neurčitelném věku, něco mezi třicítkou a smrtí, v ruce žváro a v krvi nejspíš pár promile, šel a přitom vydával tyhle zvuky. Koukal jsem jak blázen (popravdě řečeno on taky), protože on to své „ööööö” vysílal s téměř strojovou pravidelností. Skoro jako nějaký pouliční pulsar. Najednou ale přestal a řekl hlasem mocným: „Lidi, láska — to je věc!” Pak na chvilku filosoficky zmlknul a nakonec zase spustil své „ööööö”.
Když pominu možnost, že šlo o nějakého rafinovaného performera, „pouličního umělce”, nenapadá mě žádné vysvětlení kromě obligátního: „Je to cvok”.

Podobný týpek chodil před pár lety po Praze. Potkával jsem ho v Rytířské, na Ovocném trhu atd. Ten zase prohrabával odpadkové koše a u toho mňoukal.

Tyhle dva můžeme označit za blázny. Ale co s posledním případem?

Psal mi o něm (spíš o ní) kamarád z Prahy: „Někdy zhruba v březnu jsem potkal ženu co měla přes prsa ceduli, na které bylo napsáno Tento měsíc nemluvím. Předevčírem jsem ji potkal znovu a měla tam napsáno Tento měsíc chodím všude pěšky. Tak jsem přemýšlel, že se jí na to zeptám, až ji zase potkám, pokud tam ovšem nebude mít nápis Tento měsíc střelím do hlavy každého, kdo se mě na něco zeptá!” Prý je to mladá ženská, ani hezká ani ošklivá, ovšem nevypadá jako blázen. Spíš prý jako členka nějaké sekty, protože se tváří velmi sveřepě.

Je velmi zvláštní sledovat, jak člověka setkání s takovýmhle pošukem vykolejí... Ztrácíme jistotu a v bahně konfúze se jako tonoucí stébla chytáme prvního možného vysvětlení. Ale o konfúzi a touze znát vysvětlení až někdy příště.

A co říci na závěr? Snad jen obligátní: "Ahoj,chcete také blog???Já osobně sem dělal blog už 6 lidem!!! Příspěvky už zvládnete,že je neumíte??já vás to naučím!"