Sleduji Zeleného Raoula od jeho počátků. Každý čtvrtek ráno si kupuju Reflex, otáčím na druhou stránku a čtu si Raoula. Většina dílů byla nadprůměrná, některé tak, že jsem řval smíchy (např. akce Nulový plesk — „Tak jsem si říkala, jestli tady máte půdu” nebo onen legendární díl, ve kterém Krteček rozkradl Raoulovi létající talíř). Ale v poslední době mám dojem, že Hrutebě dochází dobré nápady. Občas se sice povede bezvadný gag, ale ve většině případů je Raoul založen na drobných vizuálních vtípcích Štěpána Mareše anebo na sexu čehokoliv s čímkoliv.
Uvědomil jsem si to opět včera — začátek slibný (Lelíček ve službách Sherlocka Holmese), jména Saddámových synů skvělá (Udaj, Kusaj, Mrdaj), ale to bylo asi tak nejlepší. A ten konec? Hm, hm...
Zelený Raoul si může říct s obrem Kolodějem: „Slábnu... Jéžiš, já slábnu...”