Musí ti slušní vždycky sklapnout kufry a stáhnout se?

Stala se mi taková věc — při práci na nejmenovaném systému se člověk setká se všelijakými uživateli. A protože nechceme dopadnout jako jiná nejmenovaná služba, rozhodli jsme se poprvé využít práva smazat uživatelské konto. Napsali jsme na jeho e-mail, nechali jsme vzkaz, a jeho reakce stála za to.

Rozhazují mě takovéhle reakce. Pokaždé mě vykolejí, když se potkám s arogantním a vulgárním primitivismem. Ale to není to, o čem chci psát. Chci totiž psát o tom, že mě překvapuje reakce dalších lidí. Ta je většinou ve smyslu: „To si musíš zvyknout...”

Ani náhodou! Nechci a nebudu si zvykat na vulgaritu a hulvátství! Proč bych si měl zvykat? Pokud si budou všichni zvykat, stane se sprostota obecnou normou chování! Naopak! Takovéto hulváty nutno mlátit po hubě třikrát denně, dokud si neuvědomí, že se tak chovat nemají! (Bohužel, je smutnou pravdou, že boj proti sprostotě nelze vést slušnými prostředky, ale podle přísloví o hrubém pytli.) Proč bych měl tolerovat vulgární výlevy a ustupovat jim? Nevidím nejmenší důvod, proč bych měl snášet lidi, kteří porušují vědomě Pixyho Zlaté pravidlo ("Jak vy k my, tak my k vy") a po křesťansku jim nastavovat druhou tvář.

Přemýšlel jsem o tom, co je to za druh lidí, jaké jsou jejich pohnutky... Nejspíš se domáhají pozornosti (i když to vehementně popírají) a protože neumí zaujmout pozitivně, snaží se alespoň šokovat. Nebo to jsou chudáci, emoční invalidé, které uspokojuje jejich představa odporu a pohoršení, jaké vzbudí jejich konání u ostatních lidí. Pokud je to tak, je mi jich sice líto, ale trpět je nehodlám.

Pokud si všichni slušní budou říkat „na to si musíme zvyknout”, budou mít hulváti navrch. Zatím mají, počínaje koprolálními pitomci a konče Milošem Zemanem.