Středočeská vesnice pohledem maloměšťáka.
Právě si užívám dovolenou. Netrávím ji u moře, ale u nás, v Čechách. Občas si vyjedu na kole, obvykle tam, kde to příliš neznám. V pondělí jsem navštívil Dolní Bousov. To ale není podstatné. Stejně tak jsem mohl navštívit jakoukoliv jinou větší vesnici (Dolní Bousov má 2314 obyvatel, což u mě na město nestačí
Abych ale přešel k věci. Přijel jsem do Bousova asi v 13. hodin, naobědval jsem se a vyrazil na obhlídku. Nebudu se rozepisovat o pamětihodnostech a dalších místech, která správný turista musí prozkoumat. Raději než pamětihodnosti totiž zkoumám atmosféru daného místa. A tak jsem se vydal do postraních uliček, poznávat život domorodců. A v tom to přišlo! Úžasná věc, která ve mě probudila vzpomínky na dětství, kdy jsem také jeden čas bydlel na vesnici. Nejprve několikrát hlasité „Tramtarará!!!” — do té doby jsem si nevšiml, že je v Bousově více amplionů než domů. A pak jakýsi hlas, který nabádal k vyslechnutí hlášení městského rozhlasu. V duch jsem zajásal. Vesnický rozhlas je přece výborný zdroj informací o daném místě. Nastražil jsem uši a čekal, co se dozvím. „Vyslechněte hlášení! Dnes od 15. do 18. hodin bude na náměstí prezentace automobilů značky Renault společnosti XY z Mladé Boleslavi. Při nákupu možnost slevy až 60000,- Korun českých!” Ano, ta paní skutečně řekla „Korun českých”! Tedy ne třeba dánských nebo švédských, aby nedošlo k omylu. Ale abych neodbíhal — první zpráva mě zklamala. Řekla mi o obci maximálně to, že si o obyvatelích nějaký prodejce myslí, že by zde možná mohl prodat auto. Čekal jsem na další zprávu. „Zítra od 7.30 bude na parkovišti pod náměstím prodávat zeleninu pan Vopička z Horní-Dolní! (jméno Vopička a název vesnice jsem si pochopitelně vymyslel, ale bylo to něco velmi podobného). K prodeji budou i nakládačky a čerstvé meruňky!” Pak ženský hlas ještě jednou zopakoval obě zprávy a řekl „konec hlášení městského rozhlasu.” Tramtadadá, to jsem se toho dozvěděl. Pak jsem to ale pochopil. Zprávy nebyly přece určeny mě, ale domorodcům. A pro ty můžou mít čerstvé meruňky význam. Však jsem také hned zaslechl jednu paní jak říká druhé „slyšíš, čerstvý meruňky, to si pudu koupit”. Tak jsem měl cestou kolem vrat s nápisem „Prodám kozu” a šipkou směřující na jakousi ohyzdnou krabici se sdělením „pošta zde” o čem přemýšlet.
Kdysi dávno jsem totiž nějaký čas na vesnici strávil. A také si pamatuji, že tam vysílal vesnický rozhlas. O čem informoval už nevím, ale pamatuji si naprosto přesně, že po hlášení vždy hráli písničku „Malovaný džbánku” Proč zrovna tuhle písničku, to nevím. Asi jinou desku neměli.
A tak jsem jen chtěl napsat, že jsem rád když slyším vesnický rozhlas. I když se z něho nic nedozvím. Ale trochu mi to připomíná dětství.
Ovšem ještě podstatnější věc, než vesnický rozhlas, jsem si onehdá vybavil, když jsem (opět na kole) projížděl přes Přerov nad Labem. Všiml jsem si jakési velmi oprýskané škodovky, ze které náhle zaduněla dechovka, konkrétně písnička „Já jsem ten zajíček nešťastný” (koupit můžete zde). A pak hudba ztichla a já už věděl, co bude následovat. Ano, „kůůůůžééé, kůůůůůže pééééřííííí”.
Bydlím v okresním maloměstě, každý den jezdím pracovat do Prahy a stále jsem si neuvědomoval, co mi doma i v Praze chybí. Až mi pod okny mého pracoviště projede místo popelářů stará škodovka, co bude vykupovat kůůůůůůži a pééééééří, pak se mi v Praze možná začne líbit.