A dávají to tvrdě najevo. Čest výjimkám!
Při mé zálibě v cestování na kole občas potřebuji drobný servisní zásah. Kdo má kolo, a není to zrovna dvacet let stará Ukrajina, a kdo na kole najede více než 1000 kilometrů za rok, ví dobře, že je potřeba občas udělat drobný servisní zásah. Vycentrovat, nastavit, a podobně. Jednu dobu jsem měl nutkání, že si tyto drobnosti budu dělat doma sám, ale nemám potřebné vybavení, prostor (dílnu) ani nutnou dávku zručnosti. A kromě toho se v mém okolí vyrojila spousta obchůdků a dílniček, kde (údajně) jízdní kola servisují. Jednou se vyskytla příležitost prověřit kvality těchto provozoven. Potřeboval jsem vycentrovat zadní kolo, a byl jsem odhodlán, v případě spokojenosti s danou provozovnou, si nechad na velocipedu udělat i náročnější a dražší úpravy. Vyrazil jsem tedy hned do nejbližší dílny, která se chlubí nápisem „OPRAVY JÍZDNÍCH KOL”. Po pěti minutách sledování práce mechanika se tento otočil a místo pozdravu řekl „Co je?”.
"Potřeboval bych vycentrovat zadní kolo."
"No nevim, jestli je to osma (kolo pokřivené a zdeformované — poznámko WD) tak to neumim. To vám neudělá nikdo."
"Ne, není to osma. Je to jen trochu rozhozený."
"Hm, jo. Ale jak řikám, jestli je z toho kola osma, tak to dělat nebudu."
"Ne není to žádná osma."
"Tak fajn, přivezte to, ale jak řikám, jestli to máte zvosmený, tak to tady nedělám".
Nabyl jsem dojmu, že se bavím s retardem, kterého pustili na vycházku z léčebny. Kromě toho mi začal hned tykat, což se mi ani trochu nelíbilo. Přeci jen jsme spolu husy nepásli. Tak tomu tedy svůj milovaný bicykl nesvěřím.
Další zastávka vypadala nadějněji. Obchod s jízdními koly, prodavač prodával, mechanik servisoval, celkem čisto. Oslovení „Dobrý den, čím můžeme posloužit?” se mi také zamlouvalo.
"Potřeboval bych vycentrovat kolo. A taky kdybyste se na něj podívali, jestli není potřeba někde něco dotáhnout, seřídit a podobně."
"Jo pane, to nevim. My jsme úplně zavalený prací. Přivezte to svoje kolo pozítří a za týden by to mohlo být."
Přivezl jsem kolo a za týden bylo seřízené. Pravda, ne úplně ideálně. Příště zkusím někoho jiného.
Zastávka další — asi po měsíci. Další provozovna. Když jsem majiteli řekl, že bych potřeboval něco seřídit, zakoulel očima a po dlouhém přemlouvání svolil. Vycentrování a dotažení kola (práce na 5 minut), termín za týden.
Smířil jsem se s tím, že každý opravář určí týdenní dobu opravy. Asi aby si zákazníci moc nevyskakovali. A aby bylo vidět, že ten který mechanik má opravdu hodně práce, a že kvůli nějakému kšeftu za 50 korun se přece nestrhá.
Kolo bylo opravené o dva dny později než mělo být, vyzvednuto o týden později. Šel jsem si pro něj dvě minuty po zavírací době a v obchodě (dílně) už nikdo nebyl. Za týden bylo kolo zase zralé na opravu...
Mor na vás, hajzlíci opravářský. Takhle si vážíte zákazníka? Toho, kdo vám nosí práci a peníze? Toho, který v případě spokojenosti příště utratí mnohem více?
Troufám si tvrdit, že životnost takovýchto rádobyživností nebude dlouhá. Až přijde opravdová konkurence. Až se toho chopí někdo, kdo ví co je to poctivá a kvalitní práce.
A na závěr:
Na doporučení známých jsem zajel do 15 kilometrů vzdálené vesnice, k vyhlášenému mechanikovi.
Přijel jsem v 16.55. Provozní doba do 17.00. Přesto mi řekli, že mi kolo seřídí, na počkání.
Půl hodiny po konci provozní doby jsem si pro kolo zašel. Perfektně opravené a seřízené, navíc jsem dostal několik doporučení, co by se mělo seřídit příště a podobně. Cena mi vyrazila dech. 40 korun.
Takže nezbývá než popřát těmto lidem (jedná se o rodinný podnik) mnoho úspěchů.
Bohužel jedna vlaštovka jaro nedělá.
A výše popsaná „kvalita” služeb se bohužel netýká jen opraven jízdních kol. Setkal jsem se s tím všude. V restauracích, v malých prodejnách, supermarketech, u holiče, prostě všude.
Až si bude někdo stěžovat na konkurenci, nevěřte mu. Konkurence v tomto státě prostě není. Protože kdyby byla, tak by takovíto paraziti nemohli existovat.