Není to nic s vězením ani soudem. Není to ani vyjímečně osvalený muž. Je to název pro určité jednání, kterého se občas dopouštíme, a které vede do pekel.

Termín dvojná vazba pochází z psychologie komunikace a označuje takovou komunikaci, která po příjemci něco požaduje, ale zároveň požaduje pravý opak téhož. Lépe vše osvětlí příklad:

Manželka řekne manželovi: „Co takhle kdybys mi někdy přinesl JEN TAK kytku???” Jak se manžel má zachovat? Když kytku přinese, nebude to JEN TAK, protože k tomu chování byl vyzván: Tys mi ji přines jen proto, že jsem si o ni řekla, rozhodně jsi ji nepřines proto, že jsi chtěl. A když nepřinese, bude to opět špatně: To si mám tu kytku koupit sama? Já ti to naznačuju a ty jsi tak tupej, že mi ji ani tak nekoupíš?

To je nejklasičtější ukázka dvojné vazby v praxi. Podobná klasická ukázka je v Hlavě XXII — pilot je blázen, proto nemůže být ve službě. Ovšem ze služby může být propuštěn pouze na základě své žádosti. Ovšem pokud tu žádost podá, ukáže tím, že si svou situaci uvědomuje, a tím pádem není zas tak šílený, aby mohl být propuštěn...

Klasickými dvojnými vazbami jsou všechny výzvy, nazývané buď spontánní. Třeba výzva „bav se!”, pronesená na večírku. Když se vyzvaný nezačne hned usmívat a tvářit šťastně, bude za morouse, pokud se začne usmívat, má to jeho okolí za křeč...

Dvojná vazba je patologický druh komunikace, komunikace nemocná, komunikace škodlivá. Jediná možná reakce na dvojnou vazbu je nereagovat a tuto komunikaci ignorovat — pokud to jde. Pokud to nejde (například v rodině), vede to k poruchám v komunikování (a k poruchám vůbec).

(V této souvislosti se sluší připomenout termín schizofrenogenní matka. U statisticky významného počtu schizofreniků byl v rodinné anamnéze zaznamenán zhoubný vliv matky a téměř vždy byla v její komunikaci zaznamenána dvojná vazba.)

Proto pozor na dvojnou vazbu v komunikaci. Pokud se vás někdo pokouší do takové komunikace uvrtat, nedejte se!