.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

10.07.2003



Mám jeden zvláštní povahový rys: Nesnáším, když na mne cizí lidé sahají. Ovšem čím je mi dotyčný odpornější, tím větší má touhu na mne sahat. Čím to je?

Velmi markantní je to například v hospodách. Teď už do nich chodím velmi málo (mimo jiné i kvůli těm osahávačům), ale dřív, když jsem ještě do různých putyk chodil častěji, tak se mi celkem pravidelně stávalo, že se našel nějaký opilec, který pocítil silnou potřebu mi vysvětlit své názory. Prosím, opilci takové potřeby mají. Ale proč mi je musí vysvětlovat tak, že mne chytnou okolo ramen a z deseti centimetů mi vydechují do obličeje pach Startek a lihu za blábolení: „Hele... jako... já ti řeknu, jo... a mně můžeš věřit, ne... kurva... věříš mi, ne??? No!!! Tak jako... (krrrk) já ti řeknu, viď, vole... čáro, vole...” atakdále a konce to nebere. (Proč mi opilci zásadně touží říkat Čáro? Mám sice přes dva metry, ale já jim také neříkám Houbo nebo příhodněji Fujtajble...)

Myslel jsem, že se těchto „příjemností” vyvaruji, když nebudu chodit do hospod. Ovšem otlapkávači číhají třeba i na nádraží. Takový homeless ke mně přijde, chytí mě za loket a s očima upřenýma na podlahu něco blábolí. Naučil jsem se je odpálkovat během několika vteřin, ale ten dotyk mi velmi vadí.

A vadí mi i dotyk na cokoli v mé intimní zóně, například na psa. Od té doby, co chodíme se psem na procházky, registruji další sortu chmatačů. Pracovně je nazývám „Tyseškrásnejjásitěpohladím”. Což, krásného pejska máme. Říká to hodně lidí, které potkáváme. Většinou se usmívají, prohodí pár slov, někteří začnou povídat o tom, co mají doma, začnou se vyptávat, jak je ta naše fenka stará atd. To asi k setkání pejskařů patří. Ovšem chmatači se k našemu psovi sehnou a začnou ho hladit. Aniž by se třeba zeptali „Můžu si ho pohladit?” To mě může čert vzít! Já nechci, aby se náš pes nechal bezelstně hladit od kdekoho, komu se zamane. To by nemuselo dobře skončit. I přátelská povaha má totiž své meze.

Ještě se nám nestalo, že by si psa chtěl pohladit nějaký manažer, student nebo důchodce. Zato spousta bezdomovců, opilců a podobných existencí. Zrovna dneska — sehnula se k němu paní v pokročilém stádiu degradace osobnosti a začala na něj chmatat. Bylo mi to zhruba stejně příjemné, jako kdyby sahala na mne. Povídám jí: „Nesahejte na ni, prosím...”
Vágusačka: „Neměj strach, já mu nic neudělám...”
Já: „Nesahejte na ni!”
Vágusačka: „Co se bojíš? Já mám doma taky pejska!”
Zatmělo se mi před očima a povídám: „Mně je jedno co máš doma, prostě na toho psa nechmatej...” a s důrazným FUJ! jsem psa odtáhl.

Na takovéhle scény nemám nervy... Už se těším, až bude našemu psovi rok. Chci pak vidět toho vágusáka, který si bude chtít pohladit třicetikilového dobrmana!


Zadal Arthur Dent, 10.07.2003 22:03:17, 11 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://www.maly.cz/tb.php/309

Zpět na článek

HotLinks
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

Ovšem nejhorší jsou... - White dog (web)

...rádobykamarádi. Ti, u kterých jsem rád, že jsem je 10 let neviděl a nikdy je vidět nechci. Takovéto existence, u kterých jsem vždy doufal, že je už nikdy neuvidím, mě rády obejmou kolem ramen a říkají "náááááázdar, vole, tak co, jak žiješ!". Tak to bych blil...
    

Re: Ovšem nejhorší jsou... - Tokugawa (web)

Bože, a mě to teď čeká. Dva roky jsem se mu úspěšně vyhýbal a on se teď ozval. Někde vyštrachal dokonce moje nové číslo... Ach jo {sad}
    


Což takhle rozkazovači? - Comanche.cz

Mě zase vytáčí, když přijde nějaká návštěva, ze které se vyklube kynolog amatér a začne mým psům rozkazovat "sedni" či "lehni" a strašně se diví, že ho neposlechnou. Případně tento výstup doplní o prohlášení, že JEHO pes je řádně vychován a na tyto povely perfektně poslechne....
    

Re: Což takhle rozkazovači? - Arthur Dent (web)

To se mi zatim jeste nestalo, ale ocekavam to kazdym dnem...

Ovsem odpoved uz mam pripravenou: "To je v poradku, tak to ma byt. Ten pes ma poslouchat me a ne vas, tak ho taky vychovavame!"
    


to znám - M^2

Tomu stavu se říká být bezkontaktní{smile}. Sánhnutí na psa bych přežila, ale představ si, že mě při seznamování líbají alespoň na tvář, fuj
    

Re: to znám - Arthur Dent (web)

Fuj fuj fuj!

Tohle má i moje sestra. Kdyby ji chtěl někdo na přivítanou nedejbože políbit, tak se osype.
Když k nám přijede na návštěvu, říká jí moje žena pravidelně: "Švagrová, pojď na mou hruď, ať tě mohu políbit..." a sestra pravidelně odpovídá: "No, já vlastně už musím zase jet zpátky..." {smile}
    


 - arsinoe (web)

Já zase nemůžu vystát lidi, co jsou nuceni do mě neustále bouchat, když mluví. Je to jedna moje kolegyně a musím říct, že při stopátým -to je dobrý, co? buch pěstí do zad- mám chuť vraždit
    


a co tak "prostor intimity"? - Trillian (web)

mám celkem jasně rozlišené, kdo se ke mně na jakou vzdálenost může přiblížit... každý to podvědomě akceptuje, ale přesně ti lidé, o kterých mluvíš, zásadně ne... nejhorší je to na angličtině, je tam jeden takový starší spolužák a když s ním mluvím, je proklatě blízko... člověk mu to nemůže vpálit do očí, ale prostě mi to vadí, takže na řadu přišly fígle jako neverbální vymezování teritori např. předsunutou nohou, nebo stavěním překážek mezi nás ;o))

psi to mají jednoduchý, očůrají si prostor a kdo jim do něj vleze musí počítat s nimi... ale co my? člověk aby si sebou nosil ostnatý drát nebo el. ohradník...
    

Re: a co tak "prostor intimity"? - Tokugawa (web)

...nebo si svůj prostor občůrat, jako to dělá Merska {big grin}
    

Re: a co tak "prostor intimity"? - Trillian (web)

no, to právě moc košer v dnešní společnosti není... ale jako díky za tip :o)))
    


Wow - bukaJ (web)
(09.05.2004 04:09:40)

Teda když lidi pohladěj mýho psíka, je mi to celkem jedno, ale naštvou mě (a stává se to dost často), když začnou dávat povely, začnou mě poučovat, co mam špatně, že ji nemám vodit na stahovák. Taky mě štve, když přiběhnou, jechaj po sobě naši čubu skákat a urazej se, když ji okřiknu - prý že se taky můsí umět radovat.

A nejvíc mě vytáčej báby v parku, co mají po kapsách různé piškůtky, šlupečky od párečků, kuřecí kostičky a Jétyseškrásnátadynavemsi. To na ně taky zařvu, ať jí nic necpou a tahnu psa pryč, protože ta naše psí královna je pěkná mrcha a pro drobek čehokolov k žrádlu udělá všechno, když se nekoukám.
    
HotLinks
Zpět na článek