Viděl jsem již mnoho způsobů ježdění autem. Co jsem však viděl v sobotu v Pardubicích bylo i na mě moc.
Šel jsem večer, asi kolem dvaadvacáté hodiny. Směřoval jsem od Náměstí Arnošta z Pardubic jakýmsi parkem k lávce přes Labe. K lávce pro chodce a pro cyklisty. Když jsem byl u ní, náhle se z této lávky (pro chodce a cyklisty) vyřítila stará, oprýskaná škodovka, „stopětka” nebo „stodvacítka”. ve tmě jsem si nevšiml. Auto dost razantně vyjelo z lávky (pro chodce a cyklisty), dojelo k odbočce a zastavilo se. Silnice byla totiž jednosměrná. Ovšem řidič se nenechal zviklat a po krátkém váhání se na další cestu vydal směle v protisměru.
Všiml jsem si dvou věcí: auto bylo ve velmi špatném stavu. Na první pohled (i přestože byl večer a málo světla) oprýskané, motor také neběžel příliš plynule. A řidič byl podle zjevu evidentně opilý.
Tak jsem zalitoval, že jsem si nevšiml poznávací značky.
A zároveň jsem si oddechl, že nemám zbrojní průkaz, natožpak střelnou zbraň.