Venku zhruba 20 minut svítí slunce a pak 40 minut chumelí jak v prosinci, zkrátka počasí že bys psa nevyhnal. Ale já do té sloty musím.
Musím se jít zeptat u odborníků, co dělat s těmi našimi ještěrkami. Ta větší totiž začala honit tu menší, vyhání ji od světla a vydává u toho takové zvláštní zvuky — napadá mě jediné přirovnání: „Jako když šlape kotěti na ocásek”. Ta malá před ní utíká a já se teď bojím, aby ji ta velká neublížila nebo aby ta malá ze stresu neumřela. Krom toho mi vadí, že sedím u televize a najednou mi zničeho nic kousek od ucha začne hulákat gekon — člověk by si myslel, že takový malý tvoreček má být němá tvář nebo tak něco. Je ale pravda, že se většinou vyplaším víc než dotyčná pronásledovaná ještěrka.
Zkoušel jsem je rozsadit, přestavět terárium a ono pořád nic. Dnes jsem je podrobil pečlivému vyšetření — určil jsem jejich pohlaví. Použil jsem k tomu osvědčenou metodu „kouknu a vidím”, a viděl jsem, že větší je samec a menší samička. Odborná literatura tvrdí, že takovéto zvuky vydávají felsumy při námluvách — no nevim. Jestli je to pravda, je div, že se vůbec rozmnožují.
Jeden postřeh ze včerejška: Vladimír „Vovka” Železný asi už překročil Rubikon a začal požírat sám sebe — aspoň včera při poledním Politickém školení mužstva mi to tak připadalo. Věnovat se deset minut kreslené šílenosti jménem Zaza ("Ti co nám píší, že je Zaza čmáranice, by měli vědět, že vyhrál cenu na mezinárodní soutěži prdlých animací.") a dalších deset minut číst indolentní dopisy diváků seriálu Ošklivka Betty může snad jen ten, kdo ztratil i poslední zbytky příčetnosti.
A ještě jeden z dnešního dopoledne: Prima dává seriál o námořní válce, dnes to bylo o ponorce U-166. Dívám se na to celkem pravidelně a žasnu nad tím, jak němečtí námořníci z druhé světové (podle toho jak vypadají by člověk tipoval, že se narodili tak někdy okolo roku 1935) celkem v poklidu vyprávějí o tom, jak potápěli obchodní lodě, jak nechávali trosečníky napospas... Koukám, že motto „Já jen plnil rozkazy” dokáže umlčet i svědomí.