Mají se turisté učit česky, když si dovolí obtěžovat nás svou přítomností?
Nejprve trochu odbočím. Chystal jsem se sepsat něco jako „Obecnou buranologii”, ale uvědomil jsem si, že lepší bude uvádět příklady ze života a na nich buranství demonstrovat.
Tedy pro názornost začnu zostra: příhoda první, Na mostě.
Maloměstečkem, kde žiji, protéká řeka Labe. Přes tuto řeku vede most. Most je zapovězen pěším. Je tam dokonce značka „pěším vstup zakázán”, nebo jak se ta značka dle vyhlášky jmenuje, leč na mostě je chodník a leckterý chodec značku přehlédne. Jednou tuto značku přehlédla skupinka německých turistů. Zpozoroval je bedlivý policista a volal na ně aby se vrátili a šli jinudy (což je správné, stejnou značku mají jistě i v Německu a respektují ji). Ovšem Germáni nerozuměli! Viděli však uniformovaného člověka a tak se vrátili a ptali se (německy), co se děje. Na to policajt odpověděl: „Já vám nerozumim, když jste v Čechách, tak mluvte česky!”.
Ať si kdo chce co chce říká, můj názor je ten, že policajt ukázal buranství nejvyššího kalibru. I když mu germáni nerozuměli. Řekl tu větu česky, Němci nevěděli o co jde a policajt si připadal jako king.
Příhoda druhá: V tramvaji .
Jel jsem toto pondělí tramvají v Praze z Palmovky do Vysočan. Vím, kam tramvaje z Palmovky jezdí, a vím, že i když číslo tramvaje nekoresponduje s jízdním řádem, tak že do ní mohu nasednout, protože mě nikam jinam než chci dovézt nemůže. To ovšem nevěděla skupinka turistů, odkud jinud než z Německa. Hlavní němec (skopčák, jak chcete...) se díval do mapy a bylo vidět, že něco nehraje. Po několika stanicích jsem se osmělil a zeptal se ho (anglicky!!!), kam jede. Zjistil jsem, že do Tróje. Tramvaj ovšem jela úplně jiným směrem, přestože podle mapy i jízdního řádu do Tróje jet měla. Vysvětlil jsem tomu staršímu germánovi, že jede špatně, a doporučil jsem mu správnou cestu. Dovolím si tvrdit (a jsem si tím jistý na 100%), že skopčáci měli velké štěstí, že narazili zrovna na mě, neboť jinak by jeli někam do Hloubětína a tam by asi čuměli jak husa do flašky.
Velmi mě ovšem zarazilo, že přestože dopravní podniky měli výluku, nebo co, a že tramvaj jela úplně jinudy než měla, nikdo se neobtěžoval dát na vědomí cokoliv v nějakém cizím jazyce. Ona Praha má totiž tu vlastnost, že do ní jezdí mnoho turistů. A turisté jsou vesměs lidé, kteří zde dost utrácejí. Ovšem my jim svou vrcholnou buranovitostí dáváme jasně najevo, že jsou zde něco jako nežádoucí hmyz.
A pointa?
Mnohokrát jsem byl v zahraničí. Nikdy tam na mě nikdo nezkoušel kecy typu „nauč se německy (Dánsky, Polsky, Maďarsky...)”. I v Rakousku a Německu jsem se domluvil anglicky. A pokud někdo anglicky neuměl, omluvil se (!!!) a sehnal někoho, kdo by mi poradil.
Řeči typu „když jedu do cizí země, tak se naučím jejich řeč, to je slušnost” jsou projevem takové malosti a ubohosti, že k tomu opravdu nemám co říci.
Moc by mě zajímalo, kolik turistů, jedoucích do Bulharska, umí Bulharsky, jedoucích do Itálie umí Italsky a podobně.
Ovšem je mi jasné, že burani mezi námi jsou a budou. A svou nadřazenost musí dávat nějak najevo. Třeba povykováním „ty svině skopčácká, nauč se česky”!