Čtení na pokračování. Pokud chcete bez úhony přežít ve vlaku, zde najdete návod.
Předmluva
Již léta jezdím vlakem. Za tu dobu jsem projel větší část naší krásné vlasti. Nabral jsem také celou řadu cestovatelských zkušeností.
Protože jsem zjistil, že mnoho lidí má o cestování vlakem zkreslené představy, pokusím se trochu objasnit v čem spočívají úskalí jízdy vlakem, co je třeba před jízdou a během jízdy dělat a čemu se vyhnout.
Kapitola první — co to je, ten vlak?
Začnu tedy stručnou definicí. Vlak je dopravní prostředek, který nás má za úplatu přemístit z bodu A do bodu B. Mnoho lidí si myslí že se tento přesun má uskutečnit v čase, který je v jízdním řádu. Tedy že pokud z bodu A vyjedeme v jistém čase tak v bodě B budeme v určitou předem danou hodinu. Tento mýtus později vyvrátím.
Mnoho lidí si také myslí že vlak je dobrý v tom, že je možno si bez problémů odskočit na záchod, na rozdíl třeba od autobusu. Ani toto tvrzení není zcela pravdivé.
Další nepřesností je že ve vlaku můžeme v klidu číst nebo dokonce pracovat. Vyvrácení této pověry bude také následovat.
Ale rozhodli jsme se cestovat, tak hurá na nádraží!
Kapitola druhá — nádraží
Nebudu objasňovat co je to nádraží. Je to prostě místo odkud se začíná cesta vlakem. Pokud půjdete na nádraží s úmyslem cestovat a ne třeba pozorovat opilce a bezdomovce (ve větších a středně velkých městech) nebo poklábosit s paní v pokladně (na menších městech a vesnicích), tak choďte zásadně s časovou rezervou.
Pokud přijdete na poslední chvíli, může se stát že si nestihnete koupit jízdenku. Na větších nádražích kvůli frontě lidí před vámi, na menších proto že si člověk oprávněný jízdenky prodávat někam odskočil.
Doporučuji časovou rezervu zhruba deset až patnáct minut. Výjimkou je Praha — Hlavní nádraží v pátek odpoledne. Tam doporučuji přijít dříve o hodinu.
Zjistěte si předem, kolik vás bude jízda stát peněz. Na této internetové adrese to lze najít.
Jízdenku máte koupenou a jdete k vlaku. Ale ouha, on nejede. Pět minut potom co měl přijet bývá ohlášeno zpoždění. To je normální.
Možná si řeknete proč jsem radil chodit na nádraží s časovou rezervou, když vlak má stejně zpoždění. Vtip je v tom, že pokud přijdete pozdě, tak náhodou zrovna pojede na čas. Tak to prostě chodí a ještě se mi nestalo aby toto pravidlo neplatilo.
Kapitola třetí — nástup do vlaku
Jízdenka je zakoupená, stojíme na nástupišti a vlak přijíždí. Náhle se dají do pohybu masy lidí a začnou se hrnout k místu kde předpokládají že se bude do vlaku vstupovat. Obzvlášť agresivní bývají děti kolem deseti let a důchodci. Nechci pomlouvat důchodce, ale tak to prostě je.
Předpokládejme že jste nastoupili do vlaku a chcete si sednout. Místa ve vlaku lze rozdělit na tzv. kupé, kdy je několik (většinou 8) míst na sezení ohraničeno a pevně odděleno od ostatních míst na sezení (většinou tzv. rychlíky a spěšné vlaky — nesmyslnost těchto názvů objasním později), nebo jsou v celém vagónu sedadla víceméně rovnoměrně rozmístěna. Než si sednete někam kde je již zčásti obsazeno tak se zeptejte jestli je tam volno. Dělá to málokdo, ale jedná se o naprosto základní slušnost. Většinou se dozvíte že je volno a můžete si přisednout. Pokud se dozvíte že volno není, tak vám nezbývá než se smířit s tím že si sednete jinam, nebo můžete použít jeden trik (naprosto legální) po kterém volno určitě bude. Tento trik zde nebudu popisovat neboť ho nepovažuji za slušný.
Může se ale stát že bude všude obsazeno a vy budete muset po dobu jízdy stát.
Další rady, jak se chovat ve vlaku, se dočtete příště. Tedy zhruba za týden.