Špičkový čutálista si za rok vydělá více než špičkový chirurg za celý život. Ale má ho smysl za to odsuzovat?
Mnohokrát, nesčíslněkrát jsem se setkal s názory, že Jaromír Jágr, Aleš Valenta, Pavel Nedvěd a další tzv. vrcholoví sportovci jsou vlastně vygumovaná paka, která nedělají pro společnost naprosto nic a berou za to nehorázné peníze. Jak k tomu příjde takový lékař (vědec, pedagog...) který se sotva uživí a přitom například zachraňuje lidské životy?
Taková úvaha je špatná. Je dokonce neskonale blbá a vystihuje naprosto českou závistivou mentalitu.
Jistěže by si špičkový odborník zasloužil adekvátní ohodnocení, ale ruku na srdce — pokud by někomu někdo nabídl třeba deset milionů korun ročně za to že bude kopat do balónu, kdo by odmítl?
Problém je trochu jinde. To že odborníci vydělávají relativně málo není vůbec problémem sakramentsky přeplacených sportovců.
Nechci se tzv. geniálních sportovců zastávat, ale za to, že vydělávají spoustu peněz nemohou. Jsou placení z peněz diváků a sponzorů. Problém je ve společnosti, jsou prostě špatně nastavené mantinely, řečeno sportovní terminologií.
Jistěže, každý kdo přečetl několik rozhovorů s různými sportovci se jistě setkal s rozhovorem, ve kterém se nějaký sportovec projevil jako naprosto jasný idiot. Ale házet kvůli tomu všechny do jednoho pytle je poněkud slaboduché.
Kdo z kritiků si zjistil, kolik peněz dávají sportovci na charitu? Věřte tomu, že to vůbec není málo. Napadlo někoho z kritiků, jak obrovskou reklamu sportovci naší zemičce dělají?
A abych nevypadal, že mám místo mozku stočené švihadlo, popřípadě fotbalovou merunu: nejsem fanouškem vrcholového sportu. Ale stejně tak mi vadí lidé, kteří dávají najevo jak veškerým sportem pohrdají. Týpkové, co si o každému, kdo si jde po práci zaběhat, myslí, jaký retard to asi musí být. Znám jich dost.
Vzpomeňte na staré Řecko a myšlenku nazývanou kalokaghatia — harmonie těla i ducha.
Sport nemá být prostředkem k ničení těla a fanatizování davů šílených fanoušků. Má být prostředkem k přirozené radosti z pohybu nebo vybitím normální soutěživosti.
A platy sportovců nebo lékařů s tím nemají nic společného. Naštěstí.