White Dog tady psal o úpadku nadávek v češtině. A já si myslím, že při klení záleží nejen na tom JAKÁ slova volíme, ale i JAK je řekneme. (Upozorňuji předem — tento článek obsahuje vulgární slovo, takže útlocitní jedinci by jej číst neměli.)

Pro ilustraci mi poslouží veselá historka z dovolené. Byli s námi dva starší manželé z Moravy, z Jeseníků. Pán byl tak trošku pruďas a kdeco ho rozčílilo. A jednou takhle před večeří stál opřený o zeď a měl zavřené oči.
Přišla k němu jeho manželka a povídá: „Spíš?”
A on odpověděl po moravsku: "Ne. Su nasrané!"

Tato věta se pak stala mottem zájezdu. „Došly mi baterky ve foťáku. To su nasrané!” Nebo: „Počkejte na ty horka v Čechách — to budeme všici nasrané!”

Když si tu větu řeknete hezky česky, vyzní jako vulgarita: „jsem nasranej”. Ale ta „moravská” varianta mi připadá taková — roztomilá.

Možná je to proto, že tak sám nemluvím. Kdybych byl z Moravy, připadalo by mi to normální.

PS: Slováci mají také krásný výraz: „čo si jebnutý?”. A Východňári říkají zase „si taký dzindzik” a myslí tím totéž co Čech, když řekne „Jsi ču***”.