Nejen mladí a neklidní mají své metody, jak se náležitě odreagovat. I důchodci touží po adrenalinové zábavě a užívají si dobrodružství.
Možná jste se setkali s mladými drsňáky, kteří třeba lezou na komíny, pořádají „závody v autech na trase Praha — Teplice (znám jednoho takového, tvrdil, že při takovém závodě rychlost neklesne pod 200 km/h)”, skáčí bungee-jumping z mostů a dělají podobné nepovolené vylomeniny. Ale i naši starší spoluobčané nechtějí stát stranou a také začínají přicházet na chuť dobrodružné zábavě. Několika disciplín jsem si všiml a zde uvádím jejich charakteristiku:
1) Skok přes zebru. Tato disciplína se provozuje tak, že důchodce přijde k přechodu pro chodce a dlouze se rozhlíží. Stojí však stále na chodníku. Když auta přibržďují, aby tohoto „chodce” pustili, „sportovec” nereaguje. Řidiči vidí, že se přecházení asi neuskuteční a rozjedou se. To je ta pravá chvíle pro „sportovce”. Vrhne se do silnice a auta nestíhají brzdit.
Nevím přesně, co se při této disciplíně hodnotí. Zřejmě to bude vzdálenost od auta, které na poslední chvíli zabrzdilo (kontakt s chodcem, tedy dů-chodcem je patrně za 10 bodů), případně intenzita kvílení pneumatik. Obzvlášť vzrušující! Bohužel však hlavně pro řidiče.
2) Skok tramvajmo napříč. Jedná se o velmi podobnou disciplínu, jakou je Skok přes zebru. Provozuje se hlavně na začátcích tramvajových ostrůvků. Úkolem závodníka je proběhnout, tedy vlastně probelhat se, co nejblíže před přibližující se tramvají. Někteří zkušení borci si dobrovolně tuto disciplínu ztěžují například dvěma plnými nákupními taškami a podobně. Zřejmě inspirace z koňských dostihů, kde se taky někdy používají handicapy.
Hodnocení u této disciplíny bude asi podobné jako u Skoku přes zebru, pouze místo kvílení pneumatik se oceňuje tramvajové zvonění.
Velmi oblíbeným místem této zábavy v Praze je náměstí I. P. Pavlova. Soutěžící a trénující seniory tam vídám denně.
3) Skok vlakmo. Při této disciplíně se nastupuje do vlaku. Ovšem je nutné počkat, až se vlak začne rozjíždět a pak teprve začít naskakovat. Velmi nebezpečná disciplína.
V hodnocení je zřejmě rozhodující rychlost vlaku, do kterého se naskakuje, a typ vagónu, do kterého se chce soutěžící dostat. Bohužel se nedá soutěžit u tzv. pantografů, kde se dveře od vagónu zavírají automaticky před odjezdem.
4) Padesátková rallye. Ano, i někteří senioři se účastní automobilových závodů. Pravidla jsou však poněkud zvláštní.
V prvé řadě jde o to, pohybovat se pokud možno stále rychlostí 50 km/h, pochopitelně i mimo obec. Dále je třeba držet se co nejblíže středové čáry na silnici, kola nalevo je nejlepší mít v protisměru. Je dobré nedat se pokud možno předjet a hlavně nereagovat na troubení a blikání řidičů jedoucích za soutěžícím. Povinnou výbavou závodníka bývá klobouk, přednost se dává tzv. slamáku. Samozřejmě je zakázáno dávat najevo, že se bude odbočovat.
U této disciplíny se hodnotí hlavně plynulost jízdy (stále 50 km/h) a dále pak vyváženost pohybu — stále co nejvíce na prostředku vozovky.
5) Cyklistický streetcross. Tato disciplína je určena hlavně pro důchodkyně. Je třeba jet na kole bez jakéhokoliv rozptylování se. Při odbočování je přísně zakázáno ukazovat rukou změnu směru jízdy.
Zpestřením této disciplíny může být třeba tandemový streetcross, při kterém jedou dvě spolupracující závodnice vedle sebe. Každá v neočekávaný okamžik zahne jinam.
U této disciplíny se patrně také hodnotí plynulost jízdy — je nutné jet stále stejnou rychlostí a nezpomalovat ani v nepřehledných křižovatkách.
Existuje také noční varianta této zábavy, u které je ovšem přísně zakázáno používaní jakýchkoliv odrazek, blikaček a světel na kole.
********************************
Pokud znáte nějaké podobné disciplíny, nenechte si to pro sebe! Třeba jednou budou speciální seniorské Adrenalinové hry, tak ať je těch disciplín co nejvíce. Věřím, že naši staříci by se ve světové konkurenci neztratili!