Před vchodem do firmy, kde dělám, vykonal svou velkou potřebu nějaký pejsek.
Hovínko to nebylo malé. Ale je léto, začaly se na něj slétat mouchy a postupně ho likvidovaly. Připadalo mi to, jako by se hovínko každou hodinu trochu zmenšilo. Velmi zajímavá podívaná.
Cením si majitele pejska. V Praze na Vinohradech je téměř na každém rohu koš speciálně na psí exkrementy. U každého koše je balíček papírových sáčků. Majitelé psíků tedy nemusí nosit různé igelitové pytlíky. Servis mají zajištěný. Od výše popisovaného hovínka je to k nejbližšímu takovému koši asi 10 metrů.
Ale majitel hafana věděl, že lidé jako já potřebují rozptýlení. Takové ubývající lejno skutečně pobaví. A velmi zajímavé je pozorovat lidi, jak uhýbají na poslední chvíli.
Škoda, že neznám majitele onoho vyměšujícího hafíka. Také bych mu rád poskytl nějaké rozptýlení. Jak by se asi tvářil, kdybych mu podobně označil vchod do jeho obydlí?
Sám mám psa. Nebydlím sice v Praze, ale to nevadí. Moje čubina je zvyklá chodit vykonávat svou potřebu do trávy, tam kde to nikomu nevadí. A pokud to nevydrží na chodníku, tak to vždy uklidím. Ó jak jsem bezohledný. Všem chodcům znemožňuji velkolepou zábavu. Nejhorší na tom je, že jsem ve své zlomyslnosti nenapravitelný. Bohužel to vypadá tak, že po svém pejskovi budu uklízet dále.
Budu si muset pořídit digitální foťák. Když uvidím majitele pejska, který se rozhodl neuklízet po svém mazlíčkovi, tak si ho prostě vyfotím. A fotografii umístím do nějaké síně slávy, aby i ostatní věděli, kdo je onen dobrodinec.