Začalo to nenápadně: objevilo se na našem intranetu oznámení „stravné”. Tam, kde bývají oznámení typu „Dnes bude údržba sítě”, tak tam bylo tohle a nic víc.
Zjistil jsem, kdo to zadal a šel jsem se zeptat, co to má znamenat. A paní, úřednice, mi vysvětlila, že hledala na intranetu nějaké rozhodnutí ředitele o stravném. I zadala slovo „stravné” do políčka „hledat”. Ovšem nenašla nic (ono tam taky žádné rozhodnutí není). Ale paní se nevzdávala, neboť jak známo, pokud si úředník něco zamane...
Jala se projiždět celý Intranet, až našla formulář na přidávání nového oznámení. A tam, do políčka, označeného „Nové oznámení” napsala to své stravné a odeslala tlačítkem „Přidat oznámení”. Třikrát. Když jsem se jí ptal, proč to psala do kolonky „oznámení”, odpověděla, že to ani nečetla, že prostě viděla okénko, tak to tam napsala.

Mám dojem, že ti lidé nad prací ani nepřemýšlejí!

Ovšem běda, kdyby nějaký smrtelník vyplnil kolonku na formuláři žádosti špatně! To by ho úředníci zakousli!

Další případy jsou např. „Zadala jsem datum a ta vaše aplikace mi ho nebere!” — i když tam je napsáno zadejte datum ve tvaru 'den.měsíc.rok', paní zadávala tvrdošíjně '20/3/2003'.

Nemluvě o uživatelích-odbornících: „Můžete nám naimportovat tu XLS tabulku do té databáze?” — „Bohužel to nelze, ta databáze má naprosto jinou strukturu.” — „Tak to zkomprimujte!”

Nebo: „Zjistili jsme, že ještě dnes je spousta WWW stránek napsána v HTML” (externí poradkyně na problematiku internetu)

Nebo: „Ta kontrola toho programu je přeci jednoduchá — prostě vezmete část toho kódu a podíváte se, jestli dělá to co dělat má!”

A totální vrchol je úřednická představa o elektronickém podepsaném dokumentu — to je takový dokument, který přinese občan na disketě ve Wordu spolu s jedním výtiskem onoho dokumentu, který vlastnoručně podepsal.