Cesta do pekel je vydlážděná dobrými úmysly.
Setkal jsem se s nimi mnohokrát. Pomahači. Jejich heslem je „víš, já ti chtěl pomoci”. O koho jde?
Jsou lidé, kteří za každou cenu pomáhají ostatním. Nezištně. Nic za to nechtějí, opravdu. Vidí že máte problém, nebo že byste mohli mít problém. Tak pomohou. Často o tom ani oběť pomoci neví.
"Všiml jsem si, že je Lojza sám. Tak jsem mu našel holku. Ten bude překvapenej, až se do dozví!"
nebo
"Půjčil jsem si od Tondy auto, a než jsem mu ho vrátil, tak jsem mu v něm uklidil. Ten bude rád."
ale taky:
"Říkal jsem Pavlíně, že jí nějakýho chlapa najdu. A ona mi řekla, že nechce. To nechápu. Člověk jí chce pomoci a ona se urazí."
a aktuálně:
"Slyšel jsem, že se vám líbí doména nejakejmenodomeny.com. Tak jsem vám ji zaregistroval, aby vás někdo nepředběhl. A vy místo vděku nadáváte."
Všechny tyto výše uvedené výroky jsou autentické. A mají jedno společné.
Jedná se o snahu pomoci někomu, kdo o to nestojí.
Není to myšleno zle. Tito lidé jednají opravdu s dobrými pohnutkami. Jsem naprosto přesvědčen, že za svou „pomoc” nic nechtějí a ani neočekávají. Ale obtěžují. Často mohou i velmi uškodit. I když nechtíc. A pak se tváří, že tohle mají „za to všechno, co jsem pro vás udělal(a)”.
Někde jsem slyšel, že přebornicemi přes nevyžádanou pomoc jsou některé tchýně, což nemohu potvrdit ani vyvrátit, neboť žádnou tchýní neoplývám.
Když někdo potřebuje pomoc, řekne si.
Je důležité toto nezaměňovat s nabídkou pomoci. Pokud uvidím, že máte problémy, tak řeknu „mohl bych nějak pomoci?” nebo „nepotřebuješ něco?”. A v případě přátel a na přímluvu i u cizích lidí udělám cokoliv i nezištně. Ale nebudu nikomu nutit, co nechce. Pokud uvidím skupinku cizinců s mapou, kteří neví kudy kam, tak obvykle prohodím něco jako „Can I help you?” a pokud nemají zájem, jdu si po svých. Pokud vidím u silnice auto okolo kterého zoufale pobíhá řidička, kapota od motoru otevřená a všude okolo kouř, také zastavím a zeptám se, jestli něco nepotřebuje.
Všichni „pomahači”, které jsem poznal, byli slušní a většinou úspěšní lidé. Přátelští, ochotní. Ale jak se říká: „není nebe bez mráčku...”. A tímto mráčkem je v jejich případě přílišná horlivost.
Nemějme jim to za zlé. Oni se snaží.
Kdo sleduje brutální seriál South Park, jistě zná paní Broslofskou. To je typický příklad „pomahačky”.