Dnes večer, dámy a pánové, bych se rád zabýval vraždou. Existují dnes jenom dvě témata, schopná zaujmout široké obecenstvo, totiž vražda a sex; kultivované lidi pak sexuální vražda. Ponecháme-li na okamžik sex stranou — jestli to ovšem dokážeme -, chtěl bych dnes promluvit o vraždách, které se provozují veřejně a dennodenně po dvou dolarech padesáti za kus.

Je několik uměleckých děl, ze kterých mohu čerpat přirovnání a rčení téměř pro každou příležitost: Švejk, Cimrmani, Thurber, Barry a Leacockovy Literární poklesky. Právě z této poslední knihy jsem si vypůjčil ten perex.

Tuto knihu povídek mi kdysi, po našem bouřlivém seznámení, půjčil Flare. Jel jsem domů a přečetl jsem ji jedním dechem a smál se u ní, s prominutím, jako blázen. Povídky jsou tak na šest stránek každá a jsou nabity vtipem, jsou svižné a báječně vypointované. (Občas mi dílka Arsinoe připomenou právě tyto povídky.) Většinou jsou psány jako parodie na nějaká literární díla, popřípadě směry.

A všechno je v pořádku, když tam stojí: Byla tam mrtvola staršího džentlmena, dobře oblečeného, ale zle zřízeného. Vždycky, toho si všimněte, jde o „staršího džentlmena”. Co proti nám mají, to nevím. Ale pochopte, že kdyby tam stálo, že šlo o ženskou mrtvolu, byla by to tragédie. A mrtvola dítěte — to je hrůzostrašný krvák. Kdežto mrtvola staršího džentlmena — no bože, to je přece docela v pořádku. Stejně si užil svoje — špatně se mu nevedlo (vždyť byl dobře oblečený) — a pravděpodobně byl na flámu (byl zle zřízený).

Doporučuji Vaší pozornosti zejména povídky Strašlivý osud Melpomena Jonese (o člověku, který kvůli své slušnosti nedokázal odejít z návštěvy), A, B a C (povídka o třech známých z učebnic matematiky), Těžký život zálesáka, Velký detektiv (z této povídky tu průběžně cituji), Rady cestujícím (Spěte s nohama k lokomotivě, jestli chcete mít raději rozmačkané nohy, nebo hlavou k lokomotivě, dáváte-li přednost tomu, aby vám to rozmačkalo hlavu.), Život Johna Smithe (životopis úplně obyčejného člověka)... Ovšem v této knize snad nenajdete slabou povídku!

Jednoho dnešního štědrého britského autora nikdy neunaví servírovat Velikému detektivovi a jeho přátelům „jednu pořádnou whisky se sodou”. Když například najdou mrtvolu sira Charlese, děsivý to pohled, jak leží na podlaze knihovny, co okamžitě učiní? Sáhnou do bufetu a nalijí si „jednu pořádnou whisky se sodou”. Jistěže báječná metoda.

Jeho další knihy povídek, jako jsou například Kanadské žertíky, Staré krámy za nové peníze nebo Maloměstské poklesky nejsou už podle mého názoru tak dobré. Povídky jsou poněkud těžkopádnější, zejména tam, kde Leacock „rozvíjí děj”. Jeho doménou byla krátká a úderná parodická dílka, taková, jaká jsou právě v Literárních poklescích.

Mrtvola byla nalezena, všichni stojí před záhadou plni whisky se sodou a všechno je báječné. Jenže teď se objeví háček — co dál? Dál to nejde! Zločin žádným způsobem neuděláte opravdu zajímavým, leda na začátku; škoda že se v tom musí pokračovat, že všichni nemohou zůstat stát před záhadou plni whisky a ohlásit, že pro dnešek padla.

Leacockovy povídky jsou velmi nadčasové. Já, když jsem je četl poprvé, jsem tipoval jejich vznik někdy do sedmdesátých let 20. století, ovšem to jsem se spletl přinejmenším o 40 let. Dodnes jsou ovšem překládány a vydávány, mé vydání Literárních poklesků vyšlo v Levných knihách a stálo tuším 79 Kč. Směšná cena za báječnou knihu.

To že jste nikdy neslyšel o Modrém Edwardovi pouze dokazuje, v jakém jste to žil světě. Sledovali jsme jeho stopy až do Šanghaje, jen abychom ho našli na Madagaskaru. To on zorganizoval ono strašlivé loupežné přepadení v Irkutsku, při kterém bylo deset mužiků roztrháno lahví projímadla. Jako náčelník tlupy zločinců, vyzbrojen vědeckým vzděláním, které mu umožňuje bez nejmenších obtíží číst a psát, dokonce psát na stroji, Modrý Edward prakticky po dlouhá léta držel v šachu policii celé zeměkoule.

Zkrátka — kdo má rád literární parodie a humor, nemůže se s Literárními poklesky od Stephena Leacocka splést!

A příště snad dojde řada na Thurbera...