Jaká krize třicátníka? Co to je? Neznám...

"Teta Arsinoe" má smíšené pocity z toho, že jí bude devětadvacet... Co tedy bude mít za rok???

Přičítá to krizi středního věku. My mladí třicátníci víme, že střední věk je výmysl těch starých. Tím to nebude. Ani syndrom krize třicátníka mi není známý. Protože:

• To, že někam jdu a v půlce cesty zjistím, že nevím kam, to mám někdy od pětadvaceti.
• To, že něco dělám a najednou si uvědomím, že nevím co a proč dělám, to mám taky už delší dobu.

(Ale tohle nesouvisí s věkem. To souvisí s povoláním. Jsem programátor...)

To že zapomínám taky není třicítkou, protože jsem zapomínal vždycky. Aspoň co si pamatuju...

Tak co by ta krize třicátníka sakra mohla být???



Přemýšlel jsem nad tím a šel si do kantýny pro nanuka, aby se mi přemýšlelo lépe. Koupil jsem si Pegase, toho já rád, s mandlemi a platil jsem.

"Čtrnáct korun? To je učiněná láce..." žertuji.
"Sedmnáct..." povídá slečna prodavačka.

Zarazil jsem se...

"Jejda, promiňte, zdálo se mi že slyším čtrnáct..."
"To jste slyšel dobře, ale to jsem neříkala já. To v rádiu hlásili je právě čtrnáct hodin."

Že by tohle byla ta krize třicátníka?