Máte hrůzu ze slova matematika?

Ano? Ani se nedivím. Ono to patří taknějak k „bontonu” v určitých kruzích. Otevřete kdejaký lajfstajlový časopis a co uvidíte? Rozhovor s mediální hvězdou (hercem, zpěvákem), která tvrdí: „Šel jsem na FAMU (JAMU, DAMU, HAMU....), protože tam nebyla matematika.”

Ze základní školy si pamatuju, že 90% holčiček a 50% kluků při slově „matematika” omdlévalo. Jejich strach z matematiky posilovaly historky, předávané staršími spolužáky ("Počkejte ve čtvrtý třídě, až přijdou procenta!") a rodiči ("Já těm množinám VŮBEC nerozumím, to za nás nebejvalo...")

K lepšímu vztahu k matematice nepřispívali ani učitelé. Jejich výklad byl většinou suchý a nezáživný, a když chtěli zažertovat (úmyslně, neúmyslně byli zdrojem veselí často...), vyprávěli veselou historku o mladém Gaussovi, kterého chtěl učitel zaměstnat a dal mu za úkol sečíst čísla od 1 do 100. Ovšem už nedodali, že když Gauss během chviličky odpověděl, tak v něm jeho učitel rozpoznal matematický talent. Dnešní průměrný učitel matematiky na české škole by mu dal poznámku „Je drzý!”, popřípadě by ho označil za provokatéra.

Pamatuju se na krušné dny ve druhé nebo třetí třídě, kdy se začaly probírat matematické záludnosti, jako třeba 7-12=? Správná odpověď na tento zapeklitý příklad byla podle učitelky "To nejde!" a já, když jsem tvrdil, že je to přeci mínus pět, tak jsem sklidil posměch spolužáků a ironickou poznámku od učitelky, že se nemám snažit být chytřejší než ostatní a že jsem odpověděl špatně. Její logika byla neúprosná: „Samosebou je to mínus pět, ale my jsme se to ještě neučili, tak proto to nejde!” Tuším, že se tenhle přístup nazývá Nevybočuj z řady!

Na střední škole to bylo o něco lepší... I když například zkoušky z matematiky, alespoň pokud si je pamatuji, byly především zkouškami znalostí elementarního počítání a vzorečků. Člověk nabyl dojmu, že matematika je založena na pamatování a odvozování vzorců že je vyhrazeno učitelům.

A ještě postscriptum: Když jsem před nedávnem sledoval zastánce a odpůrce povinné matematiky u maturity, zjistil jsem, že jde o klasický spor mezi filology a matematiky, dokladovaný například již Jaroslavem Žákem. K tomuto sporu dodávám: Matematika je jazyk!
Pokud bude někdo argumentovat např. slovy: „K čemu je dobrá matematika v běžném životě?” odpovídám: „Integrály samosebou k ničemu... Ale matematické myšlení je nespornou výhodou.” Osobně jsem zjistil, že lidé, kteří ovládají matematiku, se dokáží také lépe vyjadřovat slovem. Matematika totiž není počítání s čísly, jako spíš umění abstrakce, umění převést si situace a jevy z reálného světa do symbolů a vztahů mezi nimi. Matematika učí pracovat s představami a dovoluje deduktivně odvozovat nové skutečnosti od známých. A v neposlední řadě učí matematika logice.




Víte, co české škole vyčítám nejvíc? To, že kdejakému s prominutím retardovi se věnuje extra péče, jsou pro ně zvláštní školy, extra třídy, ovšem pro děti s opačným problémem není NIC. Například já jsem se při hodinách matematiky (a nejen té) nudil, protože jsem látku většinou znal „dopředu”. Tak pro mne byla škola jen otrava, nijak nemotivující, naopak ubíjející (viz historka výše)... A když ostatní děti slabikovaly „M — Á — MÁ — M — E — ME ... MÁME”, co jsem měl dělat? Já si v té době četl plynně Čtyřlístek a pohádkové knížky...

Takže říkám, že to, co umím, umím i přesto, že mne to učili ve škole...