O co přesně jde? Ve zkratce jde o to, že svět je malý. Velmi malý...

Představte si, že znáte nějakého člověka který žije kdesi daleko. Chcete mu předat vzkaz prostřednictvím dalších lidí. Uděláte to tak, že vyberete nějakého svého známého a požádáte ho, aby se vzkaz pokusil předat přes nějakého dalšího známého a tak dále, dokud zprávu nedostane ten kdosi, komu byl vzkaz určen.

Kolik myslíte, že je potřeba „předavatelů zprávy” k tomu, aby se vzkaz dostal od vás k jakémukoliv jinému člověku na světě? Podle posledních výzkumů to vypadá, že těch zprostředkovatelů nemusí být více, než šest.

Jinými slovy, přes řetězec šesti lidí se znají všichni na světě!

Těchto šest kroků — anglicky „six degrees of separation” — se stalo v poslední době objektem mnoha vědeckých výzkumů. Tyto výzkumy pomáhají lépe chápat mnoho zákonitostí například v ekonomice a globalizaci.

Zajímavé je, že je jedno, jestli zprávu předáváme „klasicky”, tedy ústně, nebo jestli si v nějakém mezikroku pomůžeme například e-mailem. Internet nesnižuje ani nezvyšuje počet kroků, potřebných k předání zprávy.

Když byl prováděn výzkum v praxi, pouze méně než 1% lidí uvedlo, že je nenapadá nikdo, přes koho by se pokusili zprávu předat.

Dále se zjistilo, že pokud je odesilatel i příjemce ze stejné země, je počet mezistupňů k předání zprávy obvykle menší, než 5 kroků. V případě, že jsou odesilatel a příjemce z různých částí světa, může se počet mezikroků zvýšit na 7.

Ovšem původní experiment na toto téma provedl již roku 1967 Stanley Milgram z Harwardské univerzity. Oslovil ve městě Omaha ve státě Nebrasca náhodně vybraného člověka, jestli by tento nemohl zprostředkovaně doručit zprávu komusi do Bostonu. Příjemce zprávy byl popsán pouze jménem, zaměstnáním a přibližným místem pobytu. Oslovený dobrovolník byl vyzván, aby zprávu předal dále někomu, o kom se domnívá, že by mohl vědět o někom, kdo by mohl zprávu doručit. Ještě jednou podmínkou bylo, aby se jednotliví „předavatele” spolu osobně znali. Pokus pak ještě zopakoval vždy s podobným výsledkem. Zpráva putovala zemí, která měla přes 200 000 000 obyvatel, většinou v ne více než pěti krocích. Není důvod nevěřit tomu, že pokud bychom experiment rozšířili na celou zemi, bylo by potřeba těch kroků pouze šest.

A k čemu jsou takovéto výzkumy dobré? Například pomáhají pochopit fungování globálního obchodu, šíření se ekonomických krizí ale i šíření nakažlivých chorob a vůbec nákaz všeho druhu. V poslední době je to dobře vidět například na šíření nevyžádaných zpráv — spamů.

A jako naprosto zásadní se tyto experimenty a z nich vycházející teorie zdají být pro budoucnost počítačové komunikace, World Wide Webu. Velmi dobře se to uplatňuje třeba u vyhledávacích služeb (Google, Yahoo, AltaVista a další). I tam je důležité, pokud se zadá dotaz, aby proběhl co nejmenším počtem mezistupňů než najde hledanou informaci.

Je tedy vidět, že svět je skutečně malý.

Pokud chcete více informací a jste připraveni strávit trochu odbornější text, podívejte se třeba sem.
Abych nezapomněl, nemohl byste někdo pozdravovat Juana Mendosu z Buenos Aires, pracuje tam jako taxikář