Předpokládám vlnu hlubokomyslných úvah o WTC a dopadu na civilizaci dva roky poté. Proto napíšu něco úplně jiného.

Taky proto, že nechci pak v komentářích sledovat výkřiky zastuzelých obránců práva civilizace na sebeurčení, co budou plkat o tom, že si o to USA koledovaly.

Kdepak. Já napíšu jen dva postřehy.

Sledoval jsem celou záležitost od té chvíle, co se objevila na obrazovce. Psal jsem o tom své sestře SMS. Odpověděla mi: "To je reklama na Vražedný léto, ne? Nějakej katastrofickej film na Nově..."

A druhý postřeh s tím prvním souvisí: Nemám rád katastrofické filmy. Opravdu ne. Připadají mi stupidní, naivní a nezajímavé. Dost dobře ani nerozumím těm, kteří jsou nadšení a s očima rozšířenýma vzrušením mi líčí děj takového filmu: Padající domy, umírající lidi, křik... A za vším dodávají: „To bylo skvělý.”

Díval jsem se na TV před dvěma lety s jedním takovým. A ptal jsem se ho: „Proč teď nekřičíš, jak je to skvělý, jak se ten mrakodrap hroutí? Tady zažíváš katastrofickej film v přímým přenosu!” Nebyl schopen odpovědět.