S Arsinoe a jejími blognutími většinou souhlasím. Dneska s ní, výjimečně, budu zase souhlasit.

Psala o tom, že se jí nějak nezdá termín „psychická kastrace”. Milá Arsí, ten termín a takové chování skutečně existuje. Ovšem není to tak jednoduché, jak naznačuje Administrace...

To že dotyční už nepobíhají po horách a nezpívají Nohavicu není rozhodně vina jejich manželek!

Ovšem — jsou ženy, které ze svého chlapa udělají bábovku. A udělají to proto, aby už nemohl chodit za jinejma, nejlépe aby nic nechtěl ani po ní, a ona se pak mohla věnovat svým zálibám, koníčkům a — většinou — i milencům. Mají pak doma blbého impotenta, který je jim pouze pro smích a slouží jako zdroj peněz, popř. levný řemeslník. Tohle je pravá duševní kastrace!

Týpci, co vysedávají po hospodách a nadávají „moje stará mi zkurvila život”, lžou. Ne že by jim někdo zkurvil život — zkurvili si ho sami a pravé důvody jsou většinou jiné: Neuvážené manželství, neschopnost komunikace, lenivost. Nikoliv „duševní kastrace”.

A v souvislosti s tím jsem si vzpomněl na mnohem častější formu „kažení života”...

V manželství je kromě tolerance, schopnosti vzájemně komunikovat, schopnosti uzavírat kompromisy a dodržování smlouvy důležitá jedna věc: Aby byli oba partneři trojrozměrní. Co tím myslím? Myslím tím to, aby oba měli tři hlavní oblasti života: Rodinu (partnera), práci a koníčky. (Pozor! Vysedávání po hospodách ani drbání s kamarádkou po telefonu nelze za koníček považovat.)

Častokrát se totiž na ten poslední bod zapomíná. A přitom je velmi důležitý. To je totiž „oblast soukromí” v partnerství. Koníčkem tedy nemá být „společné navštěvování divadel”, nejsou to ani „domácí práce”, ale nějaká činnost soukromá, kde nejsme s partnerem. Dohoda mezi moudrým mužem a moudrou ženou vypadá asi takhle:

"Hele, choď si každej čtvrtek na šachy a v sobotu ráno na ryby, já zase budu v pondělí a středu chodit na aerobik..."

Páry, které se ve svých koníčcích navzájem podporují, většinou zůstávají „zdravější”. Muž naštván ženou si vezme červy a prut a jede na ryby, kde si odpočine, žena, vytočená manželem, si jde zaběhat... Nijak to neohrožuje ani mužnost muže, ani ženskost ženy, dokonce to ani nijak neohrožuje partnerství.

Mnohem horší případ je takový, kdy žena zavzlyká: „Ty si jdeš na ryby a co já?” nebo „Ty si chodíš na ty svý mizerný šachy, co ti jsou milejší než rodina — a co já?”. Což je citové vydírání a je pod tím skryto vyjádření: „Já se nudím, nevím jak se zabavit, tak se sakra budeš nudit taky!” Chlapa to dokonale otráví.

Samosebou i obráceně to platí: „Ty si chodíš někam hopsat, večeři mi neuvaříš a vůbec — kdoví jak to s tím aerobicem je!” Věta hodná sociálního debila!

Podle mého názoru je nesebevědomá žena nebo uťápnutý muž, který svůj protějšek chce osekat na „dvojrozměrného” člověka ("Má ho/ji zajímat jen rodina a práce!") mnohem častější případ než žena, která muže duševně kastruje... Ale výsledek je stejný, ne-li horší!


PS: Ano, Plzáka jsem četl...