aneb Prosím vás, nejste náhodou zlý člověk? Já se totiž neumím bránit!

To jsem takhle tahal Oracle databázi. A než mi dovolili, abych si ji stáhnul, musel jsem vyplnit záludný dotazník, kde jsem potvrdil několik zásadních věcí, například že nejsem občan země, kam USA zakázaly export ani pro takovou zemi nepracuji, že nebudu ten program používat pro vývoj jaderných zbraní ani k takovému použití nedám souhlas...

Je to zvláštní svět. Na jednu stranu je všem jasné, že si žádný Íránec ani terorista nebude z nějakého zaškrtávacího políčka dělat těžkou hlavu — prostě prohlásí, že je čistší než padlý sníh. Taková kontrola je tedy naprosto nanic a je tam pouze proto, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Stejně jako se imigrační úředníci před vstupem do USA ptají, zda dotyčný nejede dělat teroristické útoky nebo podkopávat demokratické zřízení.

Američané jsou nejspíš opravdu takoví důvěřivci. Podobně jako Islanďané: „Jasně, půjčte si to auto, jen mi řekněte jak se jmenujete. Ne, váš pas vidět nepotřebuji, já vám věřím. Proč byste mi lhal? A až ho budete vracet, hoďte klíčky do schránky!”

Připadá vám to směšné?

A proč?

Asi vám připadá směšná ta důvěřivost...

To je ta druhá strana. Je smutné, že dnešní definice je: „Důvěřovat = být hloupý a směšný”, „Mít soucit = být hloupý a naivní”, „Být spravedlivý = Být srab”. A je nejtěžším úkolem lidí, hodných toho jména, zůstat spravedlivým, soucitným a důvěřivým, i když se na ně bude jejich „vychcané” a „loktařské” okolí dívat jako na pitomce!

A prosím, odpovězte v anketě po pravdě!